Místo starých mistrů v popředí mistryně. Výstava ve Valdštejnské jízdárně píše nové dějiny

„Léta chodím kolem našich expozic Staří mistři I a Staří mistři II a říkám si, kde máme ty mistryně? A teď mám odpověď, máme je tady,“ říká kurátorka výstavy a ředitelka Sbírky starého umění NGP Olga Kotková.

Díla odlišná od těch tvořených muži vznikala podle ní už v prostředí středověkých klášterů a i tam, mezi hluboce zbožnými ženami, se projevovaly odvážné ženské fantazie spojené s mateřskými i erotickými touhami.

I o tom najdou návštěvníci na výstavě doklady, stejně jako o příbězích malířek z doby renesance i baroka, které se v umělecké tvorbě dokázaly vyrovnávat i s násilím a intrikami, jichž byly svědky i jejich oběťmi.

Termín mistryně podle kurátorky naznačuje, že i ženy zřejmě stávaly v čele uměleckých dílen, byť až do zrušení cechů v druhé polovině 19. století žena oficiálně dílnu vést nemohla. Ženy podle Kotkové v dílnách pracovaly a často jejich funkce byla taková, že by se pro ně dnes nejspíše použil termín manažerky.

Pojem umělkyně pak charakterizuje pozdější dobu, kdy od renesance přestalo být umělecké dílo řemeslným produktem, ale získává už kult originality artefaktu. Termín umělkyně také souvisí s uměleckým školstvím, vždyť na pražské Akademii výtvarných umění mohly ženy studovat až od roku 1918, tedy po téměř 120 letech od jejího založení.

Co všechno mohly ženy ve středověkých i pozdějších uměleckých dílnách dělat, není podle Kotkové zcela možné určit. Dílny byly většinou rodinné podniky, autorství ženám nebývalo přiznáno. I když na mnoha dílech odvedly plno práce, výsledné dílo byla mnohdy připsáno muži, kurátorka pro popis této situace neváhá použít termín švarcsystém (nelegální práce).

K hvězdám výstavy, na jejichž osobních příbězích kurátorka dějiny „starých mistryň“ vypráví, patří zejména Sofonisba Anguissola (1532–1625) z italské Cremony, jíž prý obdivoval i slavný Michelangelo. Jako jedna z prvních žen v dějinách se věnovala malířství profesionálně.

Proslula především portréty, které zachycují psychologii postav – včetně její slavné Šachové partie, kde zobrazuje své sestry při této intelektuální hře. Jako žena nesměla studovat anatomii, přesto její díla svědčí o hlubokém pozorovacím talentu. Šachovou partii si NGP vybrala jako jednu z upoutávek na výstavu, kterou už v době jejího zahájení na tuzemské poměry stále nezvykle doprovází i katalog.

Zatímco některé umělkyně, o nichž výstava vypráví, z různých důvodů nenašly ve svém životě prostor pro potomky, výstava připomíná i ty, které dokázaly už před stovkami let skloubit kariéru s rolí manželky a matky. Lavinia Fontana (1552–1614), malířka z Boloně, někdy považovaná za první profesionální umělkyni v západním umění, měla třináct dětí.

Byla první ženou, která veřejně provozovala vlastní ateliér a sama si vydobyla uznání i mimo rodné město, až na papežském dvoře v Římě. Kurátorka připomíná i panovnici Marii Terezii, která vládu nad monarchií a péči o početnou rodinu doplňovala vyšíváním.

Výstava reaguje na tradiční expozice s názvem Staří mistři I a II, které má NGP ve Schwarzenberském a Šternberském paláci na Hradčanech a které prezentují především mužské autory. Upozornit na dosud upozaděnou roli ženských umělkyň chce i architektonické řešení výstavy ve Valdštejnské jízdárně, které pracuje s půdorysy zmíněných paláců. Ženy se tak pomyslně dostávají do míst, kde se jim pozornosti zatím nedostávalo.

Výstava představuje na 150 děl z oblasti malby, kresby, grafiky, sochařství i užitého umění. Práce ze sbírek NGP doplňují četné zápůjčky z veřejných i soukromých sbírek z celé Evropy.