Článek
Snímek, který je Duongovým celovečerním debutem, začíná na prahu prázdnin zkraje nultých let, kdy se do rodného Chebu vrací sedmnáctiletý Kien.
Deset let strávil u babičky v Hanoji, za níž ho poslali jeho zaneprázdnění vietnamští rodiče-trhovci, kteří se paradoxně nadále starali o jeho mladšího bratra.
Tento úvodní konflikt zapříčiněný upřednostněním jednoho z dětí se ve stominutové stopáži rozbíhá do tří příběhů. Divák se seznamuje s perspektivou otce, jeho druhorozeného syna a nakonec samotného Kiena.
Zatímco otec se potýká s razií obchodní inspekce a se svým bratrem spřádá nekalý plán pro budoucnost tržnice, jeho malý syn nastupuje na titulní prázdninové vyučování. Kien se po letité odluce od rodiny obtížně snaží asimilovat v Česku, a především si ujasnit vlastní identitu.
Největší devízou Letní školy, 2001 je to, že nabízí obrácený pohled mladého vietnamského zasvěcence na Čechy, a nikoli naopak.
Duong navíc své skutečné zážitky líčí s odstupem dvou dekád, což mu zaručuje nadhled a odbourává klišé, jež se s vietnamskou komunitou – na přelomu milénia o to silněji – pojila a dodnes pojí.
Návrat staršího bratra po deseti letech vyvolává u mladšího značnou nevoli.
Rasismus je ve filmu přítomen, ale naštěstí pouze okrajově, čímž nezastiňuje ostatní důležitá témata. Těmi jsou křehkost rodinných vazeb, zdánlivá uzavřenost komunity a vykořenění, po němž nastává složité hledání sebe sama.
Nejzásadnějším se však stává objasnění takzvaných opuštěných dětí, které rodiče ponechali u příbuzných, aby se mohli naplno věnovat práci.
Duong vypráví o dětství s hořkou upřímností, přitom se mu daří nevydat se směrem patosu. Letní škola, 2001 je smutný film s občasnými vtipnými okamžiky, díky němuž je možné přiblížit se stále málo známé vietnamské komunitě a pokusit se porozumět její mentalitě.
