Hlavní obsah

RECENZE: Vana plná nostalgie nabízí Olachy, Nusle a jahodový koktejl

2:30
2:30

Poslechněte si tento článek

Každý, kdo se pohyboval před sametovou revolucí u Synkáče v pražských Nuslích, narazil na Romy patřící k několika olašským rodinám. Desítky let tam bývali doma. Právě mezi ně zavádějí čtenáře povídky Hany Frištenské Štarkové, tehdejší kurátorky pro cikánské obyvatelstvo. V knize Po krk v teplé vodě vzpomíná na 70. léta, kde se o Romech zásadně mluvilo jako o cikánech, a to s malým c.

Foto: Brána

Obal knihy

Článek

Autorka literárně zpracovala příběhy, k nimž se ve své práci dostala, někdy cíleně, jindy náhodou, případně je znala z doslechu. Zábavnou formou zpracovala kulturu, životní styl lidí, kteří do centra Prahy přicházeli často negramotní, rovnou ze slovenských osad, kde studená voda u domu bývala luxusem.

V povídkách zachytila jejich svět z pozice gádžinky, Neromky. Pojmenovala ji Pepina. Vypráví o lidech, kteří bývali nezřídka ztracení a z nichž mnozí ani nechtěli světu mimo svou komunitu rozumět. Ona jim v tom aspoň trochu pomáhala ze své kanceláře v Nuslích, poblíž náměstí Bratří Synků.

Právě tam fungoval i vyhlášený mléčný bar, kam jsem jako malá chodívala na jahodový koktejl. Můj táta v Nuslích vyrostl a o téhle čtvrti a svérázných obyvatelích vyprávěl vždy dost barvitě, ovšem s jistým pochopením a láskou.

Stejně k nim přistupuje literární Pepina. Život mezi tehdejšími Romy (cikány, jak se jim říkávalo na úřadech, aniž by se uznávalo jejich právo být oficiálně národem) byl totiž leckdy velmi dobrodružný. Nechyběly v něm (ne)chtěné děti, lásky, nenávist, vypjaté emoce či touha jen tak přežít ze dne na den.

Na to, abyste v něm jakžtakž dokázali plout, jste potřebovali empatii, touhu sem tam do něj proniknout a také dostatečný odstup od něj. Autorce knihy se ho podařilo díky popsaným postavám výborně zachytit. Vtipně, bez předsudků vypráví o lidech, kteří jsou po generace naučení především moc se s cizími nevybavovat, zároveň umějí vychytávat výhody, které se jim nabízejí.

Často jdou až za hranu možného, nicméně o tom dobře vědí, jak Pepina poměrně záhy z pozice sociální pracovnice zjistí. I díky nim Synkáč v knize znovu dýchá naplno. Oživil mé dětské vzpomínky na báječný koktejl s pecičky jahod, stejně tak jako na smradlavé záchodky, u nichž se Romové často vyskytovali (dnes je z nich luxusní cukrárna).

Po krk v teplé vodě představuje zkrátka nostalgický výlet do světa, v němž pro mnohé bývala vrcholem blaha právě vana plná teplé vody. Chcete-li se zasmát (často sami sobě, z pozice bílé většiny), neváhejte. Ač možná Nusle neznáte, bude vám tam s Pepinou a jejími klienty hodně dobře.

Hana Frištenská Štarková: Po krk v teplé vodě
Nakladatelství: Brána (2025), počet stran 184
Hodnocení: 85 %
Související témata:
Kniha Po krk v teplé vodě

Výběr článků

Načítám