Článek
Byt (Host, 336 stran), Jan Němec a Jana Šrámková
Román napsaný ve dvou, proč ne? Jan Němec a Jana Šrámková se toho nebojí. Jejich společné dílo, respektive dvě samostatná, se dají číst z obou stran. A odehrávají se, jak je patrné z názvu, na půdorysu jedné dvougarsonky v Táboře.
Nevšední literární experiment o těžkostech rodinných vazeb i milostných vztahů se povedl. O stejných událostech autoři vyprávějí z odlišných pohledů, což je samo o sobě přitažlivé. Pozoruhodně sehrané duo vyniká hravým jazykem a neotřelými palindromy.

Obal knihy
Hanba + Zamrzlá žena + Mám kolem sebe pořád tmu (Host, 360 stran), Annie Ernauxová
Držitelka Nobelovy ceny za literaturu vypráví v souboru tří autofikčních próz o ženě, která jí dala život. Matka spisovatelku učila, že cesta ke štěstí ženy nevede přes nablýskanou domácnost, spokojeného muže a kupu dětí, avšak skrze vzdělání, hodnotné zaměstnání a vydobytou nezávislost. I když to tak sama neměla.
Ernauxová v překladu Tomáše Havla opět přímočaře obnažuje nespravedlivý patriarchát. A přestože tento triptych není tak naléhavý jako jiná její díla, zaujme podnětnými úvahami a především jejich pravdivostí.

Obal knihy
Hovoří Pýthie (Paseka, 248 stran), Liv Strömquistová
Jak spolu souvisí Instagram, sebepéče, delfská věštkyně, moderní filozofie a kapitalistický systém? Švédská autorka Liv Strömquistová, jíž se právem říká evropská komiksová královna, dokazuje, že překvapivě hodně.
Pokud sháníte hravou a zábavnou knihu, která má sofistikovaný obsah opřený o rozmanité zdroje i autorčiny vlastní inspirativní poznatky, bude jí právě tento komiks v překladu Marie Voslářové. Otevírá oči o věcech, které v zajetí sociálních sítí už tak zevšedněly, až jsme je přestali vnímat.

Obal knihy
Labyrint bolesti (Vyšehrad, 224 stran), Pavel Kolář
Volné dny mohou patřit také sebevzdělání, hledání odpovědí na otázky problémů, které vás trápí. Pokud mezi ně patří bolest, zkuste dát šanci jednomu z nejprodávanějších titulů posledních týdnů. Napsal ho uznávaný fyzioterapeut profesor Pavel Kolář. Zavede vás do „svého“ světa, který ho obklopuje desítky let, a to jak v zaměstnání, tak v soukromí.
Nepochybuje přitom o tom, že bolest má v našem životě užitečnou a smysluplnou roli – upozorňuje na to, že se v těle něco děje. Problém nastává, když se mění v chronickou nemoc. Vydejte se s ním cestou vedoucí přes hlubiny vědomí, podvědomí i prožívání a odhalte, jak bolest využít jako příležitost k sebepoznání a růstu.

Obal knihy
Letní slunovrat (Motto, 384 stran), Michaela Klevisová
Neznáme snad lepší knihu, co letos vyšla, která by se víc do léta, k vodě, na louku… hodila. Oblíbená autorka vás zavede do horkých dnů a týdnů v jedné klidné (zdánlivě) jihočeské vesnici, kde Kamila a Filip koupili jeden starý dům.
A jak je jejím dobrým zvykem, v těchto kulisách rozehraje napínavý příběh, v němž nechybí vraždy, Keltové, lásky, nevěry a chytří vyšetřovatelé.

Obal knihy
Potoky krve ale nečekejte. Spisovatelka dobře ví, že od ní její čtenáři chtějí něco jiného. Tak schválně, jak rychle přijdete na to, kdo vraždí/vraždil? Podle nás vám to chvíli zabere. Nudit se přitom ale rozhodně nebudete. Tahle kvalitní detektivka vám to jednoduše nedovolí.
Na co radši nemyslím (Vyšehrad, 224 stran), Jente Posthuma
Bratr a sestra si mohou nesmírně rozumět a jindy mít pocit, jako by se ani neznali. Odstíny proměnlivého sourozeneckého vztahu prozkoumává nizozemská spisovatelka Jente Posthuma, jejíž počin do češtiny přeložila Blanka Konečná.
Příběh, který pomalu dospívá k tragédii, vypráví miniaturními situacemi s trochu morbidními, avšak trefnými odkazy na pád Dvojčat (USA, září 2001) nebo sebevraždu básnířky Sylvie Plathové. Veselé čtení na koupaliště to není. Kniha ale dobře vystihuje, jak těžké bývá u nejbližších rozeznat alarmující stupeň trápení.

Obal knihy
Okno na západ (Argo, 256 stran), Pavla Horáková
V hlavní roli Husákovy děti a jejich dětství na jednom pražském sídlišti. Přiznám se, že jsem jedním z nich (Lenka Hloušková), takže tenhle román ve formě vzpomínek (někdy dost drsných) Marty a Davida bych snad mohla napsat i sama. Taky jsem nosila klíče na krku, běhala mezi rozestavěnými paneláky a ve škole zažívala branná cvičení. Jen jiskřičky a Pionýr mě minuly. Ale to by bylo na delší vyprávění.
Takže, máte-li podobné zážitky, anebo se chcete dozvědět něco více o dětství generace, jež má ambice řídit naši společnost, neváhejte. Není to vždy veselé čtení, ale možná z něj pochopíte, že nepotismus a klientelismus s sebou nepřinesla „jen“ sametová revoluce.

Obal knihy
Sudety: Ztracený ráj (Host, 312 stran), kolektiv autorů
Ideální kniha pro ty, kteří chtějí putovat důvěrně známými kraji, které ovšem kdysi vypadaly dost jinak. Hlavně proto, že v nich žili lidé, kteří - až na výjimky - museli odejít po konci 2. světové války. Téma Sudet ožívá v české literatuře v posledních letech opravdu pravidelně, ovšem tenhle titul v lecčems vybočuje. Třeba i tím, že nic nikomu nevyčítá.
Velké dějiny jsou kdesi daleko, v pozadí. Povídky desítky skvělých autorů a autorek vás až poeticky dovedou do světů obyčejných lidí a jejich malých/velkých starostí. Jedna je lepší než druhá a výhodou antologie také je, že ji nemusíte přečíst celou, i když tady vám to pravděpodobně nevyjde. Je opravdu výjimečná, i svou krásou.

Obal knihy
Svatá (Listen, 360 stran), Sára Zeithammerová
Autorce tohoto románu není ani třicet let (ročník 1997), a přesto se s ní v české literatuře i v televizi počítá. Po debutu knižním Stehy (2022), seriálu Pět let (2022) vydala Svatou, v níž milostné problémy vyměnila za zapomenutý příběh z Broumovska z 19. století.
Představí vám ovdovělou hospodskou Aloisii a její dceru Kristu, které se zjeví v lese Panna Maria. Zpráva o zjevení se rychle rozkřikne, do zapomenutého kraje přiláká davy a zadlužená hospoda konečně prosperuje. Jenže, zažívá její dcera skutečně zázrak, anebo je lhářka? A zjevuje se v lese skutečně Matka Boží, nebo něco mnohem děsivějšího? Autorka románu vás dlouho nechává napjaté, kdo je vlastně kým, a to přitom osud protagonistky znáte od prvních stránek.

Obal knihy
Vekslačka (Motto, 320 stran), Scarlett Wilková
Další výlet do dob socialismu, ale tenhle má „cosi“ navíc. Desítky let zmaru pod diktátem KSČ vám nabídne z optimistického pohled Almy, ženy, která milovala peníze a nikdy nechtěla být chudá.
Udělala proto vše, co mohla, aby si svůj sen splnila, i když start do života neměla kvůli buržoaznímu původu a měnové reformě zrovna snadný. Přesto se v časech totality vlastními silami vydrápala mezi nejbohatší stínovou elitu.
Hledáte-li poutavé čtení, u nějž nemusíte moc přemýšlet, jen se necháte nést zajímavým příběhem, právě jste ho našly. To y na konci věty je schválně, podle mě knihu ocení spíše ženy než muži.

Obal knihy
Tip jedenáctý, pod čarou
- Letnice (Paseka, 382 stran, 2024), Miroslav Hlaučo. Ano, nevyšly letos. Ale letos kniha získala Magnesii Literu, i proto ji ve svém seznamu „léto 2025“ určitě nevynechte. Je vážně skvělá, i dost jiná. Nabídne vám svět, kde je skoro vše (ne)možné. Přejít po vodě suchou nohou, lámat kámen hvízdáním, rozmlouvat s anděly a se sochami svatých? To všechno jsou pro obyvatele zapadlého městečka Svatý Jiří naprosto běžné věci. Na začátku 20. století žijí odtrženě od světa, ale začínají pomalu tušit, že se přiblížila doba velkých technických zázraků, které nahradí ty jejich tradiční.