RECENZE: Čeští Němci v Brazílii a džungle dramatických osudů

Německo prožívalo po svém sjednocení v roce 1871 dynamické hospodářské změny. Ne každý tamní občan je přitom ustál, což se týkalo i jejich krajanů v Čechách, respektive Rakousku-Uhersku.

Rodičům malého Hanse, jehož očima autorka vypráví příběh, se jevilo rozumnější opustit rodný Liberec a vydat se přes půl světa osidlovat bujnou džungli než tvrdě dřít a ničit si zdraví ve fabrice, které tenkrát rostly jako houby po dešti.

Zvídavý protagonista se v pralese potkává s tajemnou domorodkyní a dcerou šamanky, které začne říkat Vovozona. Ta ho provází nehostinnými přírodními podmínkami, kvůli nimž Hansova matka a otec záhy vystřízliví ze svého exotického snu, a matněji také nepříliš známými brazilskými dějinami.

Neustálé střídání pohledů těchto postav, z nichž jedna je naivně dychtivá a druhá protřelá a zároveň spirituálně založená, se ukazuje být chytrým a přitažlivým tvůrčím rozhodnutím.

Nespisovnou hovorovou češtinou protkanou německými výrazy se čtenář laicky seznamuje s kontextem.

Prostřednictvím opačného slohu, který v obrazných, sugestivně pojatých vyjádřeních rozkrývá Amazonii a její duchovní podstatu, mu blíže porozumí.

Román oplývá bohatou slovní zásobou, kterou Pilátová dokáže náležitě poskládat a předat. Umně přenáší do zcela odlišného světa v éře, kterou máme tendenci vnímat jen z hlediska dominantního evropského a anglosaského prostoru, zatímco to, co se během druhé průmyslové revoluce odehrávalo na jižní polokouli, je dnes spíše zastřené.

Oproti výstižné, přehledné, a přitom zábavně proměnlivé první části knihy se v té druhé příběh posouvá do své temnější a spletitější poloviny. Hrdina, nyní již dospělý muž hledající své místo v bouřlivé první třetině dvacátého století, v něčem připomíná kafkovský charakter tápající v chaosu a odhalující pravé, obvykle nekalé povahy lidí, k nimž jej zavádí osud.

Literátka v závěrečných kapitolách nezůstává ve skvěle vylíčené Brazílii, ale vyráží zpátky na takzvaně starý kontinent. Tam najednou nahrne všemožná témata, která se mohou k tamějšímu prostředí a době vztahovat, ať už jde o krutost kapitalistického systému, vzestup zhoubných ideologií nebo třeba rozmach prostituce.

Z pomalejšího, uměřeného tempa Pilátová ve druhé půlce své prózy zbytečně akceleruje, a nadto text zaplavuje nadměrným množstvím dalších postav, jež není možné si zapamatovat a vytvořit si k nim vazbu.

Z džungle v původním smyslu slova, kterou ohledává pomocí zvuků, pachů a specifické atmosféry, bohužel nakonec autorsky přeskakuje do té v přeneseném významu.