Článek
„Na seriálu se pracovalo asi dva a půl roku,“ vzpomínal Jerie ve svém ateliéru v areálu bývalé rukavičkárny v Dobříši. „Pro mě to byla první zkušenost s animátorským týmem. Mým úkolem bylo připravit návrhy postav, od Mirka až po Štětináče, podle kterých pak animátoři kreslili jednotlivé scény,“ řekl.
Podle výtvarníka šlo o neobvyklou výzvu. „Byla to taková mission impossible zachovat co nejvíc z původní kresby Jana Fischera, ale přitom ji zjednodušit pro animaci. Každá čárka navíc znamená víc práce pro celý tým.“
Zpočátku se sešli každý týden. Jerie posílal skici, tvary, zkoušel různé výrazy postav i barevnost. „Nejdřív to vypadalo moc realisticky, pak zase moc moderně. Nakonec jsme našli něco mezi, tedy svět, který respektuje Foglara, ale přitom mluví k dnešním dětem.“
Foglarovy původní komiksy jsou krátké, často jednostránkové epizody. „V animovaném seriálu i v knize jsme museli z fragmentů poskládat delší děj. Scenáristé spojili několik epizod do jednoho celku, vznikly tak nové příběhy, které ale zachovávají ducha těch původních,“ popsal Jerie.
Na knižní podobě pracoval souběžně s televizním projektem. „Kniha vychází ze seriálových postav, ale mohu si v ní dovolit víc detailů jako stínování, propracovanější výrazy i prostředí. Je to vlastně jiná verze stejného světa,“ říká o novince, která tento týden vychází.
Život mezi plátnem a komiksem
Karel Jerie patří mezi nejvýraznější české výtvarníky své generace. Střídá velká malířská plátna s kresbou komiksu a už dávno si našel svůj nezaměnitelný rukopis – někde mezi nadsázkou, humorem a precizní linií.
„Dlouhodobě přeskakuju mezi malbou, ilustrací a komiksem. Když dělám dlouhý komiks, těším se na plátno, a když dlouho maluju, chybí mi příběh. Mám to tak nastavené, jedno bez druhého by mi nešlo,“ řekl.
Super.cz
Jeho ateliér v Dobříši působí jako malé útočiště mimo čas. „Ráno odvezu dceru do školy a pak jdu sem, jako do práce. I když je to volná profese, člověk potřebuje řád. Bez něj by se to celé rozpadlo.“
Jerie není první, kdo se do světa Rychlých šípů ponořil. V posledních letech s nimi žije i ilustrátor Jiří Grus, autor výtvarné podoby novějších komiksových vydání.
„Jirka mi říkal, že už sedm let žije ve Stínadlech,“ řekl výtvarník. „Já jsem se k tomu dostal spíš náhodou, ale jsem rád, že jsem se mohl připojit. On má pojetí spíš pro starší děti, já jsem to bral od školky po první stupeň. Potřeboval jsem formu, která ty menší zaujme.“
Kromě foglarovského světa Jerie dlouhodobě spolupracuje také se spisovatelem Ondřejem Neffem. Společně mají za sebou už sedm knih.
„S Neffem máme podobný smysl pro humor. Spoustu věcí si nemusíme vysvětlovat. Oproti dětským knihám mi tam dovolí víc nadsázky a dospělejší humor. Celostránkové ilustrace vypadají skoro jako komiksové stránky vytržené z delšího příběhu – a to mě baví.“
Rychlé šípy jsou fenomén, který přežil už několik generací. Od prvního vydání v roce 1938 v Mladém hlasateli až po dnešní animovaný seriál zůstává jejich poselství stejné, tedy odvaha, přátelství, čestnost a humor.
„Rychlé šípy mě rozhodně posunuly,“ zhodnotil povídání Jerie. „Byla výzva navrhovat postavy, které budou žít na obrazovce, a přitom neztratit duši těch původních. A i když jsem teď zpátky u malby, Stínadla už mi zůstanou v hlavě napořád,“ ukončil.
