RECENZE: A budeš jako máma. Nobelistka Ernauxová píše o dilematu žen

Coby členy společnosti nás v prvé řadě konstruují a ovlivňují rodiče. Někteří své potomky tvoří k obrazu svému. Jiní naopak usilují o to, aby měli naprosto odlišný život, jehož sami z různých důvodů nedosáhli.

Matka Ernauxovou učila, že cesta ke štěstí ženy nevede přes nablýskanou domácnost, spokojeného muže a kupu dětí, avšak skrze vzdělání, hodnotné zaměstnání a vydobytou nezávislost. Příkladem jí ovšem z pozice podvolené manželky, jež hravě zvládá druhou směnu a v podstatě popře sebe samu, vlastní ambice a tužby, zrovna nešla.

Nejobsáhlejší co do rozsahu i úvah je v přeloženém souboru spisovatelčiných silně autobiografických děl z osmdesátých a devadesátých let prostřední část Zamrzlá žena. V té Ernauxová překlene své dětství až do zralého věku. Zeširoka se přitom zaobírá otázkou, kdy nastal zlom, po němž začala být, tak jako její předchůdkyně, definována výhradně coby matka a partnerka.

V takřka nepřerušovaném toku textu autorka rozpouští vzpomínky na své někdejší já. Příznačně se nazývá zkroceným, byť kdysi nespoutaným koníkem. Přestože odzbrojuje přímočarostí, s níž obnažuje patriarchálně nastavený a v mnohém nespravedlivý svět, v přílišné rozbředlosti se jí nedaří vytušit jádro problému tolik jako v jiných novelách.

Ještě neurčitějším se stává poselství úvodní povídky Hanba, v níž se vrací k pokusu svého otce o zabití matky. Na lakonicky, syrově popsaném incidentu se snaží ilustrovat jejich ambivalentní vztah a matčin specifický charakter.

Pro hrůznou scénu, jíž byla svědkem, nicméně nemá uspokojivé vysvětlení a myšlenkový nesoulad roztahaný na bezmála sto stran přenáší i na čtenáře.

Mám kolem sebe pořád tmu, tak Ernauxová souhrnně pojmenovala své deníkové záznamy z doby, kdy u její matky propukla Alzheimerova choroba. Útržkovité, přesto sourodé zápisky líčí trpkou realitu rozpadu duše a ztráty důstojnosti.

Vynikají pravdivostí, intimitou a účinnou strohostí. Jejich zařazení do výsledného triptychu, který má především zachytit ženské dilema, se ale vzhledem k námětu i formě jeví poněkud nepatřičně.