Impresionista Pissarro má skvostnou výstavu v Postupimi, která stojí za návštěvu

Výstava „Mit offenem Blick: Der Impressionist Pissarro“ potrvá až do 28. září 2025 a tematicky se pohybuje od krajinomalby přes rodinné portréty, scény ze života venkovanů po městské motivy z normandských přístavů a rušných pařížských ulic.

Camille Pissarro měl osm dětí, z toho pět se dožilo dospělého věku. Směle lze o něm prohlásit, že to nebyl žádný „rozervaný“ umělec, ale vyloženě rodinný typ, a to submisivnějšího ražení.

Oženil se totiž s Julií Vellayovou, která byla v rodině umělce po mnoho let zaměstnána jako služebná. V nové roli manželky vládla rodině pevnou rukou a v dopisech, které psal Pissarro svým synům, se dokonce dozvídáme, že před ní tajil, že je finančně podporoval.

Svoji rodinu Pissarro velmi miloval. Všem dětem dával „hodiny kresby a malby“ a zajímal se o jejich umělecké pokroky. Pět z nich se dokonce vydalo v jeho malířských stopách.

Rodinné portréty, které jsou na výstavě k vidění, mají silný soukromý charakter. Nejsou na nich důstojně malované tváře, ale osoby, které mají svoje emoce, radosti i trápení. Překvapí svou „otevřeností“, upřímností až křehkostí.

V sále, který se věnuje krajinomalbě, je nepřehlédnutelný obraz s názvem Pontoise. Znázorňuje pohled na město ve svahu a v popředí zeleninové záhony.

Obraz má na šířku úctyhodných 100 cm, na výšku 81,5 cm a zaujme převládající zelenou barvou, dokonalou kompozicí a poklidnou atmosférou francouzského městečka.

Jde o cennou zápůjčku z Národní galerie v Praze a mezi jinými obrazy s námětem krajiny nade všemi ostatními vyniká.

Camille Pissarro byl velmi pracovitý umělec, denně cvičil oko a ruku pomocí kreseb a neustále maloval. Kromě olejomaleb vytvořil i 230 grafik, z toho 131 leptů, 67 litografií a přibližně 30 monotypů. O to víc je smutné, že přišel o velkou část svých děl.

Po vypuknutí francouzsko-pruské války v roce 1870 opustil s rodinou Paříž a prchl do Londýna. Když se vrátil zpět, zjistil, že v jeho domě přebývali vojáci. Zhruba tisíc jeho děl naprosto zničili a on ztratil možný zdroj živobytí. Začínal takřka znova.

V roce 1885 se Pissarro potkal s mladšími umělci, konkrétně s Paulem Signacem a Georgesem Seuratem. Ti ho v tvorbě velmi ovlivnili. Změnil pak svůj způsob malování a nadšeně začal zkoušet jejich techniku malby (známou jako pointilismus).

Barvu na plátno pak Pissarro nanášel v malých tečkách, což v oku pozorovatele vyvolalo větší pocit světlosti. Po určité době ale „tečkovací období“ opustil a vrátil se zase k volnější tvorbě.

Motiv okna se stal charakteristický pro jeho pozdní období, zhruba od věku 63 let dále. Pissarro trpěl chronickou oční infekcí, a ta mu ztěžovala malovat venku, v plenéru.

Jako impresionistický malíř to nesl velmi těžce, z rodinných dopisů se dozvídáme, že měl i velké úzkosti. Obával se, že se jeho tvorba stane akademická, což vyloženě nesnášel.

Okno je místem, kde mohl „přecházet“ mezi plenérovou malbou a ateliérovou praxí. Nezvolil ale ledajaké. Výhled z něj pečlivě vybíral, ať už šlo o okno směrované do pařížské ulice, nebo na zahradu. Námět pak s radostí opakovaně maloval.