Článek
Zohlednil jste při tvorbě to, že s vámi desku natočí polští muzikanti?
V pětadevadesáti procentech skládám s vědomím toho, kdo bude skladby interpretovat. Takříkajíc do šuplíku tvořím zřídkakdy. U téhle desky bylo nejdříve vymyšleno, že vznikne, pak se zamluvil termín ve studiu a následně jsem začal skládat.
Moc času jsem na to neměl, ale představa, kdo bude skladby interpretovat, byla jasná. Znám své polské kolegy velmi dobře, hráli jsme spolu mnohokrát, i když třeba v jiných sestavách.
Když se mě mladí muzikanti a studenti ptají, jak psát hudbu, vždycky říkám, že ideálně s představou o tom, pro koho je určena. Už jen to dává samo o sobě velkou inspiraci.
Jaká je vlastně struktura jazzových skladeb?
Řekl bych, že podobná jako v popu nebo rocku, obvykle jen složitější na hraní. Zrovna na albu When the Child Was a Child ale většina skladeb komplikovaných není. Řada z nich jsou v podstatě tradiční písně, jenom bez textu. Je to nicméně moderní jazzová hudba, takže na první poslech nemusí být každému posluchači její struktura zřejmá.
Na albu jsou i dvě převzaté skladby. Jednu napsal americký písničkář Sufjan Stevens a ta má strukturu jasnou, i když ne obvyklou. Druhá se jmenuje Nad břehym, nad vodu a já si dlouho myslel, že je lidová. Její melodie je velmi jednoduchá.
Obecně platí, že neexistuje hudba, která by neměla žádnou strukturu. I takový free jazz strukturu má, respektive by ji měl mít.
Jak jste se ke zmíněné lidové písni dostal?
Slyšel jsem ji před časem na jednom večírku a moc se mi líbila. Podařilo se mi ji pak vyhledat zapsanou v notách, podle kterých jsem ji zpracoval ve vlastní verzi. Když jsme ji natočili a už se chystala výroba obalu, začal jsem teprve zjišťovat, o jakou píseň jde a odkud pochází.
Dopátral jsem se, že ji napsala jistá Anna Dřevjaná, což byla skladatelka a etnografka žijící v minulém století. Vydala několik zpěvníků a v jednom z nich je i písnička Nad břehym, nad vodu.
Je ve skladbách na albu prostor pro improvizaci?
Ten je dokonce jejich součástí. V jazzu je to zpravidla tak, že skladba má nějaké téma a strukturu, na které se improvizuje. Obecně ale bylo naší snahou vyvážit kompoziční a improvizační vklad tak, aby jedno nerušilo druhé.
Má vaše album koncept?
Je věnované všem dětem nás muzikantů, kterých je dohromady devět. Není to sice sbírka dětských skladeb o konkrétních zážitcích, ale každá je inspirovaná dětským světem. I obě převzaté se mimochodem ve svých původních verzích dětství dotýkají.
Naše deska je však kompletně instrumentální, což dává posluchači možnost představit si za každou skladbou něco svého. Název alba jsme si vypůjčili z filmu Nebe nad Berlínem od režiséra Wima Wenderse. Je to první věta toho filmu.
Čím si vás tolik získala?
Film jsem poprvé viděl před více než dvaceti lety a slova When the Child Was a Child, stejně jako celá jeho atmosféra, se mi silně vryla do paměti. Jak mé dvě děti rostou a vnímám, že dětství je jen krátká a pomíjivá část života, cítil jsem potřebu tyto dojmy a prožitky zachytit. V průběhu práce na albu mi znovu vytanul Wendersův film na mysli a najednou do sebe vše úplně zapadlo.
