Holka s lebkou v rozbitém světě J. P. Witkina

Centrum současného umění DOX v Praze připravilo výstavu nazvanou Rozbitý svět (trvá do 5. dubna 2026), která prezentuje umělcovo pozdní tvůrčí období z let 2010 až 2025. Autorovy inscenované černobílé fotografie (i barevné koláže), plné poněkud netradiční sexuality, výstřední tělesnosti a okázalé morbidity, nepředstavují bezpochyby pro návštěvníka lásku na první pohled.

Bude se muset jednotlivými vizuálními spektákly prokousávat a vstřebat je. Bylo by však velkou chybou vidět autora jako devianta uspokojujícího se na utrpení druhých. O to Witkinovi nejde.

Na zdi galerie najdeme jeho citát, na němž tvůrce říká, že nefotografuje perverzní věci, protože tím se rozumí oslava zvrácených úmyslů. A dodává, že oslavuje odvahu žít, především odvahu prožívat zápasy, které nám byly v životě dány. Tedy odvahu žít v jinakosti a s jinakostí, za kterou si stojíme.

Proto je jeho Venuše zasazena v přízračné renesanční krajině jako akt s obojími erotickými znaky (ženská ňadra a penis). Autor tak ukazuje, že člověk prožívá přece jen složitější fyzično i psychično a nemá cenu nad tím zavírat oči.

Witkin ukazuje vlastně to, o čem se vždy mluvilo (a mluví) jako o tabu. Sexualita jím byla vždy. A koneckonců často i politika.

Autor oba fenomény doby spojil v jedno na díle Velký masturbant a země, kterou hrdinsky zachránil. Hlavním hrdinou je prezident Donald Trump, cválající jako vojevůdce na oři, jehož krk a hlavu tvoří falický symbol. Sedí nahý na americké vlajce a na ruce má pásku se srpem a kladivem. Všechny symboly moci, narcismu, diktátorství a obřího ega v jednom.

A propos symboly. Ty tvoří fundament autorových děl. Vyplatí se je odhalovat a zasazovat do určitých kontextů. Narážíme na důmyslné vizuální citace starých gotických renesančních i barokních mistrů, ikonických děl Salvatora Dalího, surrealistických mágů (některé práce evokují Štyrského fotomontáže do Erotické revue) i postmoderních vykladačů doby.

Možná právě proto dali organizátoři na začátek expozice plastickou foto skulpturu Sfinga. Ta je totiž dle egyptské mytologie zhmotněním všeho enigmatického. Stejně jako smrt, jejíž parafráze uvidíme na výstavě v míře vrchovaté.

Třeba na díle La Belle et la Bȇte (Kráska a zvíře). Mladá dívka drží lebku tak, jako kdyby chtěla k sobě přivinout dítě. Tato makabrózní madona do sebe vlastně nasává vše, co chtěl J. P. Witkin svým dílem říct.