Článek
Neposílejte mi už žádné dopisy je nejrozsáhlejší výbor Ginsbergovy poezie, který postihuje tvorbu z celého jeho života od roku 1947 až do roku 1997. Rámují ho vůbec první a vůbec poslední báseň autora. Samozřejmě nechybí básně z poloviny šedesátých let, kdy byl na návštěvě v Praze a zvolili ho Králem majálesu, načež byl vyhoštěn.
Zastoupena jsou klíčová díla, především Kvílení, které vzbudilo v padesátých letech velké pobouření a bylo v USA zakázáno, a Kadiš, které u nás už dříve vyšly, i když s notným zpožděním. Komplexněji byla jeho tvorba představena až po pádu komunismu, zatímco sbírky jiných představitelů sanfranciské renesance Lawrence Ferlinghettiho a Gregoryho Corsa u nás vyšly s relativně malým zpožděním ani ne deseti let.
Výbor ukazuje, že Ginsbergova tvorba měla tři základní linie. V té nejznámější se projevil jako chrlič slov tepající konzumní a byrokratickou společnost, útočící na jakýkoli establishment. Nejznámějším představitelem je Kvílení, ale nijak za ním nezaostávají ani básně Televize byla dítě plazící se k popravišti, Sútra wichitského víru, Železný oř nebo Slepičí mozek a Bitva mezi Jahvem a Alláhem. Ukazují, že jeho analýza establishmentu nijak nezastarala. Popisuje, jak se moc pokouší lidi ohlupovat. Ginsberg měl velkou schopnost porozumět podstatě konfliktů, jen je potřeba názvy United Fruits a Standard Oil nahradit jmény dnešních nadnárodních monopolů.
Moc je všude stejná
Ginsberg ovšem současně chápal, že moc je stejná všude, ať už v USA nebo v Rusku či v Číně, ať jde o kapitalisty nebo komunisty. A dobře chápe význam neustále přicházejících revolt, takže vítá i punk.
Druhou polohu představuje intimní lyrika, ve které se ukazuje, jak mistrně dokázal Ginsberg zachytit okamžik, poezii všedního dne. Místy má blízko až k haiku.
Nejméně přesvědčivé pak jsou jeho písně, které sám prozpěvoval. V těch občas forma dominuje nad obsahem, což neznamená, že jsou špatné, jen nemají takovou sílu.
Samozřejmě, že jedním z klíčových témat je i homosexualita, ale Ginsberg není rozhodně básníkem homosexuálů, i když na ni často naráží. Neodmyslitelně k němu patří, je jeho integrální součástí, ale nedeterminuje jeho poesii.
I když značná část básní v knize už vyšla, mnohé překlady byly revidovány. A objevují se v ní i nepublikované texty nebo texty publikované jen časopisecky či v programu divadla Archa ke společnému vystoupení Ginsberga s minimalistou Philipem Glassem nazvaném Hydrogen Jukebox.
Křest knihy se koná 19. ledna v Žižkovském souterrainu v Praze, Husinecké ulici č. 29. Recitovat budou mimo jiné Martin Machovec, Luboš Snížek a Pavel Zajíček.