Gabriel Loci: Bývalý klášter patřil poště, teď se proměnil na místo pro filmaře, umělce i veřejnost

Monica Bubna-Litic se narodila do staré české šlechtické rodiny, které dnes patří například zámek Doudleby v Orlických horách.

„Pokud jste se dívali o Vánocích na novou pohádku o Krakonošovi, ta se natáčela právě u nás v Doudlebách,“ zmiňuje hned na úvod.

S Gabrielou, hraběnkou Swéerts-Sporck, důležitou donátorkou zdejšího benediktinského kláštera, ji pojí příbuzenský vztah. Po křestním patronovi hraběnky, svatém Gabrielovi, byl areál také pojmenován.

Monica Bubna-Litic se snaží zdejší prostory představovat široké veřejnosti. I proto, že jsou plné ukázek beuronského církevního výtvarného umění, které ji zajímá už více než třicet let.

Klášterní komplex, který byl postaven v 19. století, sloužil řeholním sestrám do 20. let 20. století. Poté v něm sídlilo tehdejší Ministerstvo pošt a telegrafů a jeho stopy na budově můžeme najít dodnes. Nechalo třeba zazdít a přepažit chor sester, aby získalo více samostatných místností. Zničilo tím ale cenné nástěnné malby. Jinde zase po poště zůstaly umakartové zdi a linoleum.

V roce 2020 koupila areál soukromá společnost Cimex, která ho zasvětila především kultuře a umění. V minulosti se tu konaly módní přehlídky v rámci Fashion Weeku nebo designový festival Designblok. Pořádají se tu také koncerty, promítání letního kina nebo hodiny jógy.

Prostory si oblíbili i filmaři, natáčely se zde například některé scény nového filmu Na západní frontě klid, který je ke zhlédnutí na streamovací platformě Netflix. V budoucnu se má klášter proměnit v pětihvězdičkový hotel.

Než se tak ale stane, prostory si může přijít prohlédnout veřejnost. Monica Bubna-Litic návštěvníky vezme určitě i do kostela, v němž se dodnes konají bohoslužby.

„Tento kostel, co se týká interiéru, je naprosto unikátní ukázkou takzvané beuronské umělecké školy, což bylo umění, které vzniklo v 60. letech 19. století v klášteře svatého Martina v Beuronu, který se nacházel v Bádensku-Württembersku.

Za doby kulturního boje se beuronští mniši museli odstěhovat a získali nové působiště v Praze v Emauzích. Přišli sem v roce 1880 a o osm let později se podařilo díky donátorce, hraběnce Gabriele, získat tak velký finanční obnos, že se tady začal stavět klášter pro budoucí sestry benediktinky,“ popisuje tehdejší okolnosti baronka Monica.

S nimi do Prahy přišel i páter Peter Dezider z Lenz, sochař, malíř a architekt, jenž se postaral o veškerou výmalbu nově vznikajícího kostela. „Byl velmi zvláštní v tom, že do beuronského umění zahrnoval etapy, které nás předcházely, a dostal se až do umění egyptského. Je tu velmi zřetelné, pokud mu tedy rozumíme,“ říká nám naše průvodkyně.

S rozklíčováním zdejších egyptských symbolů pomáhala egyptoložka Hana Navrátilová. „Vysvětlila nám, že například ambon před oltářem je v podobě sokola, to byl atribut Hora, boha nebes,“ zmiňuje Bubna-Litic.

Na starý Egypt odkazují třeba i dekorativní modré lotosy na zjednodušeném vítězném oblouku. Panna Marie vyobrazená na pietě zase připomíná bohyni Isis. „Egypťané velmi mysleli na posmrtný život, což se jistým způsobem propojuje s křesťanstvím,“ navrhuje, jak na netradiční propojení můžeme nahlížet.

Přesunujeme se v prohlídce dál, do útrob rozlehlého kláštera. Chodby v přízemí se vinou kolem centrálního místa, které paní Monica nazývá Rajskou zahradou. „Když se kolem sebe podíváte, tak tomu možná neuvěříte, ale skutečně tu bývala zahrada se záhony, keři, květinami,“ potvrzuje.

Řádové sestry se tak mohly procházet zelení, aniž by opustily budovu. Dnes je prostor „rajské zahrady“ už zastřešený. V době konání kulturních akcí slouží třeba jako kavárna a majitelé si tu prý dokážou představit i konání svatebního obřadu.

Procházíme se dál studenými křížovými chodbami a v jednom z oblouků nám naše průvodkyně ukazuje na zachovanou malbu beuronské výtvarné školy. Zobrazuje výjev ze života svatého Benedikta. Podobných je tu podle ní mnohem víc, jen jsou skryty pod nánosy dalších vrstev. Doufá, že aspoň některé z nich se časem podaří odkrýt a zachránit.

„Teď jsme přešli do prvního patra, kde se nachází knihovna. Dochovala se v plné kráse, tak jak byla, jsou tady původní regály, vitráže, podlahy, strop, dokonce i posuvný žebřík,“ ukazuje kolem. Masivní dřevěné police dnes však zejí prázdnotou.

„Všechny knihy si odvezly sestry, když se stěhovaly do Rakouska,“ dostáváme vysvětlení. „Těch původních prostor je ještě mnohem víc a my bychom velmi stáli o to, aby byly co možná nejvíce zachovány,“ vyslovuje na závěr Monica Bubna-Litic své přání.