V hororech vymítáme vlastní démony, říkají tvůrci filmu Vrať mi ji

Danny: Sestřička naší kamarádky je nevidomá a jednou chtěla jet poprvé sama autobusem. Její rodiče byli proti, báli se o ni. Ona se jim tímto gestem snažila naznačit, že potřebuje samostatně fungovat ve světě. Tak se zrodil náš film.

Při psaní scénáře jsme si s dívkou často povídali. Když jsem se jí zeptal, jestli někdy nemá pocit, že kvůli absenci zraku o něco přichází, a zda by si přála vidět, odpověděla mi, že ne, protože nechce spatřit ošklivé věci. Její slova mě hluboce dojala a otiskla se do filmu.

Danny: Stoprocentně ano. Být co nejosobnější, vymítat vnitřní démony a zkrátka o takových věcech mluvit, to je vždycky součástí procesu psaní. U hororů navíc můžete prozkoumat nepříjemná témata.

Zkraje natáčení jsme přišli o velmi blízkého rodinného přítele. Nebylo jak zármutek zpracovat, protože už jsme byli na place. Emoce se proto dostaly do filmu a proměnily ho. Scény, které jsme napsali jako děsivé, jsou nakonec docela smutné.

Danny: Věděli jsme, že chceme silně charakterní herečku. Sally nás přesvědčila svými výkony ve filmech Jasmíniny slzy a Tvář vody, v nichž je neuvěřitelná. V každé úloze působí velmi realisticky.

Michael: A zároveň pokaždé jinak.

Danny: Představa, že by hrála zápornou postavu v hororu, nás upoutala. Sally si přečetla scénář a opravdu se pro něj nadchla. Zavolali jsme si pak přes Zoom.

Michael: A bylo to úžasné setkání. Od tohoto momentu jsme věděli, že bude neskutečná. Přesto jsme pochybovali, že by do toho šla. A pak řekla ano. Je nohama na zemi, ve scénáři si všímala drobností, které nikdy předtím nevnímal. Během natáčení byla skvělá.

Danny: Bill nás zaujal svým perfektním výkonem v televizním filmu Dětská odpovědnost. Je to vycházející hvězda s obrovským talentem.

Pro co nejvěrohodnější ztvárnění Piper, která je nevidomá, jsme hledali někoho se zrakovým postižením. Ve spolupráci s castingovým agentem jsme rozhodili sítě po celé Austrálii. Sorino herectví při konkurzu nás ohromilo.

Michael: Herecké nadání v sobě buď máte, nebo ne. Nedá se natrénovat. A ona ho prostě má. Její proměna od začátku do konce natáčení byla úžasná. Bylo to jako sledovat dva různé lidi.

Danny: Kraťasy pro nás byly filmovou školou. Připravily nás na velká natáčení.

Michael: U celovečerní tvorby cítíte mnohem větší tlak. Je do ní zapojeno více lidí, kteří mají větší očekávání. Dokud jsme tvořili pro YouTube, jeli jsme si vlastním tempem, pak vydali film a ten si našel své publikum.

Celovečerák se dostane do světa a posuzují ho nejrůznější lidé. Je to těžší a delší proces, ale mnohem více obohacující.

Danny: Někdy vás může zdrtit. Ale stejně si pak řeknete: Co natočíme příště?

Michael: Na place má hlavní slovo Danny a já mu režii připomínkuji. Je to balancování. Během postprodukce se zaměřuji na zvukové efekty a hudbu, Danny zase na vizuální efekty a barevnost. Stříháme oba plus střihač, každá scéna tak má ve výsledku tři odlišné střihy. Potom se bavíme o tom, jakým nejlepším způsobem danou věc ukázat.

Danny: Scénáře připravuji já a dávám je Michaelovi ke schválení. Ten mi k nim dopisuje brutálně upřímné poznámky.

Novinky.cz a Právo získaly exkluzivitu na rozhovor pro český trh od společnosti Sony Pictures.