RECENZE: Rychlovraždy a trapné hlášky. Tajemství loňského léta odzvonilo

Originál byl už jen dozvukem vlny slasherů, tedy hororů o řádění sériového vraha cílícího zejména na teenagery, které se objevily koncem sedmdesátých let v čele s Halloweenem. Navzdory opoždění a ne zrovna nadšenému přijetí kritiků vzbudil u diváků velký ohlas a vedle slavnějšího, o rok staršího Vřískotu tak docela nezapadl.

Tvůrci letošního Tajemství loňského léta zřejmě nabyli dojmu, že uspějí, když osvědčený vzorec zasadí do reálií generace Z. Což o to, povést se to může, byť pravidlo říká, že spíše ne. A o výjimku tentokrát bohužel nejde.

Film zpočátku využívá stejnou dějovou linku. Parta rozjívených a drogami opojených mladých Američanů se během oslav Dne nezávislosti rozhodne zajet autem na pláž. V ostrých serpentinách ale způsobí havárii, při níž je fatálně zraněn řidič kolemjedoucího vozu.

Protagonisté se po krátké výměně názorů rozhodnou oběti nepomoct, od nehody ujet a nikdy víc o ní nepromluvit. O rok později se však dostaví karma. Jednoho po druhém začne nelítostně likvidovat záhadný a takřka nepolapitelný zabiják v rybářském obleku s hákem namísto ruky.

Původní film měl dozajista své mouchy, především nepříliš vznosné dialogy. Ty nicméně vyvažovaly poměrně dobře gradované vražedné sekvence i příjemné herecké výkony v čele se Sarah Michelle Gellarovou a Jennifer Love Hewittovou, jež se obě letos na plátno vracejí ve vedlejších úlohách.

V novince nakonec funguje pouze to, co z devadesátých let nezestárlo, totiž neotřelá výchozí zápletka a motiv silné touhy po pomstě. Zbytek představuje nádivku, která během takřka dvouhodinové stopáže sice vyvolává chuť – jenže jen film vypnout.

Zásadním problémem je naprostá nesympatičnost hlavních postav, k jejichž obtížím se nelze nikterak vztáhnout, jelikož jsou buď směšné, nebo nedostatečně objasněné.

Těžké životní situace, kupříkladu partnerova závislost na alkoholu nebo předčasné vdovství, se jim nedají moc věřit, když všichni žijí v luxusních příbřežních domech a jejich zásnubní večírky jsou nevýslovně okázalejší než leckterá česká svatba.

Občas se tyto rádoby složitosti snaží obrátit do vtipu. Ani ten přesto nekončí zdarem, nýbrž podivnými hláškami. „Znáš to, že když ti zemře blízký, měla by ses dál starat o svou pleť? Teď už vím, že je to pravda,“ pronese hrdinka Danica v podání Madelyn Clineové a divák neví, zda s ní má soucítit, nebo nad tím pozvednout obočí.

Naštěstí tu figuruje vrah, a tak ví, že podobné slovní paskvily nebudou mít dlouhého trvání. Jeho očekávané nástupy na scénu jsou ale velmi rychlé a krátké, vystavět napětí nestíhají. Uspokojivé není ani závěrečné odhalení jeho identity. Nabízí se jediná otázka: a komu tím vším prospějete?