RECENZE: Postapokalyptickému akčňáku Afterburn by to víc slušelo na streamu

Afterburn má rozpočet 57 milionů dolarů, takže je pochopitelné, že ho studio chtělo nasadit do kin, i když je to typ produkce, které dřív putovaly přímo do videopůjčoven, dnes na některou z VOD platforem. Film zůstal svým pojetím viset někde mezi těmito distribučními kanály, na čemž má podíl zejména scénář Nimróda Antala a Matta Johnsona.

Ti v něm vycházeli ze stejnojmenné komiksové série autorů Scotta Chitwooda a Paula Ense, která vychází od roku 2008 u nezávislého vydavatelství Red 5 Comics. Scenáristé ji upravili pro filmové potřeby, přičemž v ději propojují motivy známé z postapo i válečných filmů.

Francie, na jejímž území se vyprávění převážně odehrává, se stala po apokalypse bezprávním celkem, kde platí právo silnějšího a kde se proti uniformovaným tyranům formuje odboj, vyvolávající asociaci na ten protinacistický během druhé světové války.

Diktátorovi pohůnci nosí kabáty jak nacističtí důstojníci, hlavní záporák se pak jmenuje Volkov (Kristofer Hivju), což s jeho způsobem vystupování a oblékání vzbuzuje ruské konotace. I stav rozvráceného evropského kontinentu jako by odpovídal kromě kolapsu infrastruktury ještě zásahu nějakého mocného agresora.

Přímo to ale ve filmu řečeno není, a tak přesah k aktuálnímu dění cítíme spíš podprahově. Třeba v obsazení francouzské odbojářky Drey herečkou ukrajinského původu Olgou Kurylenkovou. V menších rolích se pak objevují i slovenští herci, což souvisí s tím, že snímek byl na Slovensku loni od května do června natáčen.

Bratislava, Sereď nebo zámek ve městě Holíč posloužily jako lokace pro vytvoření iluze postapokalyptické francouzské krajiny s budovami starých továren, elektráren nebo lomů. Po úvodním voiceoveru bývalého vojáka Jakea (Dave Bautista), kde naznačí rozsah katastrofy i to, jak se s ní po šesti letech vyrovnává v jeho londýnském bytí, se z Anglie přesouváme na území někdejší Francie.

Díky struktuře vyprávění, připomínající indianajonesovskou honbu za pokladem, a stopáži okolo 100 minut, film svižně odsýpá. Jake a jeho francouzská spojka Drea se chtějí dostat do depozitáře, ukrývající francouzské národní cennosti, dříve než barbarští uchvatitelé Francie.

Mona Lisa se stává MacGuffinem scénáře, který nakonec vyjeví trochu jinou podstatu, a tím i motivací těch, kteří o ni usilují. Jednotlivé zastávky na cestě představují příležitost pro rozehrání akčních scén a střetů, které mají poměrně brutální charakter.

Explodující hlavy nebo jiné části těl ve zpomalených nebo jinak fragmentovaných záběrech se doplňují s pasážemi honiček, z nichž nejzdařilejší je ta s monster truckem, na nějž pálí tanky a pronásledují ho auta i motorkáři.

Dobrou hudební pointu má úvodní scéna s vloupáním do trezoru, naopak avizovaný střet s parkourovými kanibaly zůstal nevyužitý. Vše pak směřuje k závěrečnému měření sil Jakea s Volkovem v jedoucím vlaku. Režisér J. J. Perry coby koordinátor kaskadérů a choreograf akčních scén má řemeslo v malíku a místy se mu daří béčkové souboje ozvláštnit uměleckým kořením.

Souvisí to se zálibou krále Anglie Augusta v umění. To pro něj Jake vyhledává relikvie „starého světa“, jako jsou Stradivariho housle nebo obraz Mony Lisy. August mluví o obnově britského impéria, ale i on je samozvaným vládcem, který má možná jen o něco ušlechtilejší záměry než jeho protivník Volkov.

Scénář nám ale blíže jeho postavu a její záměry nepřibližuje, a tak se jí Samuel L. Jackson v kožešinové čepici chopil na hranici parodie. Podobně jako Kristofer Hivju Volkova, jehož ztvárňuje jako maniaka se zálibou ve hře šachy.

Prokresleně nepůsobí ani románek mezi Jakem a Dreou, který je dodán trochu povinně až v samém závěru. Drea kromě parťačky má ve filmu funkci někoho, kdo hlavního hrdinu ponoukne, aby sobecký zájem vyměnil za službu tomu veřejnému.

Mlčenlivý samotář tak ve světě bez ideálů osvědčí neměnnou platnost morálních hodnot. A to v příběhu, běžícím podle známých vyprávěcích vzorců, kde navíc postavy zcela nadbytečně verbalizují to, co vidíme na plátně.

Film Afterburn určitě není průšvih, jen doplácí na nepůvodnost motivů, s nimiž pracuje. Akční souboje nám kamera zprostředkovává z bezprostřední blízkosti, abychom pocítili jejich dopad. Dave Bautista tu pak upevňuje své postavení současného představitele akčních rolí sympaticky staromódním způsobem, dávajícím vzpomenout na jeho předchůdce z osmdesátých a devadesátých let.