Článek
Scénář k němu začal psát v roce 2017 v reakci na rozhodnutí administrativy Donalda Trumpa o zákazu používání notebooků v letadlech směřujících do USA z určitých oblastí Blízkého východu. Současného amerického prezidenta a jeho restriktivní migrační politiku symbolicky připomíná v úvodu filmu záběr na Trump Tower v Chicagu.
V tamní nemocnici pracuje syrská lékařka Amira (Yasmine Al Massriová), jejíž příběh uvozuje vyprávění o dalších rodinách, s nimiž se potkala během jedné bouřlivé noci v nafukovacím člunu ve Středozemním moři. Andersen tu operuje se strukturou vyprávění, již známe například z Pulp Fiction nebo loni uvedeného filmu Dům plný dynamitu.
Nelineárním způsobem se tu proplétají různé dějové linie, které se zastaví vždy v momentě kulminace do jejich nejnapínavějšího bodu. Končí cliffhangerem, po němž následuje přesun pozornosti k jiné postavě, jež se postupem času ukáže být provázána s těmi předchozími.
Tento způsob budování napětí je účinný – přispívá k dramatické naléhavosti, ale i jistému traumatizujícímu pocitu vyplývajícímu z obavy o život jednotlivých hrdinů. Andersen se svou předchozí zkušeností producenta ví, jak pracovat s napětím a emocemi, ale občas přitom sklouzává k citové manipulaci. Třeba ve scéně, kde malé děvče musí kvůli útěku z uprchlického tábora opustit své štěňátko.
Dobrou práci při budování vypjaté atmosféry filmu odvedl také zkušený kameraman Jonathan Sela, který má na svém kontě třeba prvního Johna Wicka nebo spin-off série Rychle a zběsile Hobbs a Shaw. To je nejlépe patrné ve scéně útěku doktorky Amiry ze syrského Aleppa, která je natočená ruční kamerou, nebo v záběrech rozbouřeného moře, v jehož vlnách se komíhá člun se třemi desítkami lidí včetně dětí.
Byl jsem cizincem ale není žánrový film, i když v něm jsou přítomné jak thrillerové, tak melodramatické momenty. Jde o mnohovrstevnaté drama, které skrze pětici postav přibližuje různou optikou snažení těch, kteří jsou nuceni opustit své domovy.
