RECENZE: Dítě školou povinné dovede to, co my ne

Kdo čeká klasickou dramatizaci Tří mušketýrů, bude zklamán. Na scéně se objeví jen pár z kontextu vytržených scén. S aktéry Dumasova románu je prožívá Chlapec (Teodor Sláma a alternant Jakub Barták jsou oba výborní) a jeho Babička (klaunsky báječná Veronika Lazorčáková).

Jen ti dva dokážou, že stropem propadnou mušketýři, že D’Artagnan (Zdeněk Piškula) s Chlapcem nenuceně povečeří, Milady de Winter (Pavlína Štorková) skončí život na kuchyňském stole a pokojem proplouvají barevné ryby. Máma (Markéta Děrgelová) a Táta (Filip Kaňkovský) z toho ale nic nemají, protože jsou jako ti výše zmínění dospělí.

Krymov vytvořil hravé, něžně rozdováděné, trochu ironické a hodně obrazivé divadlo, kde vedle herců mají své místo i nádherné loutky přiznaně ovládané vodiči, anebo violoncellista, který kromě hry dotvářející dění na scéně vystřihne precizně i Bacha či Mozarta.

Téma střetu reality a fantazie je nastoleno od chvíle, kdy Chlapec vkročí dveřmi z Ovocného trhu (jako před lety Radokův Don Giovanni) přímo do umělého světa divadla.

Početná parta účinkujících, kde se vedle sebe svobodně pohybují činoherci, loutkáři i artisté, slouží radostně celku zčásti improvizované inscenace, jež je určena rodičům i dětem a vlastně všem, kdo neztratili schopnost si hrát.

Ne že by v ní vždy všechno fungovalo, jak by mohlo, má dost dlouhý rozjezd a také hned několik konců. Po proměně Babičky v tajemnou bytost, jež je čímsi mezi D’Artagnanem, Donem Quijotem a Johankou z Arku, by klidně mohla skončit, protože další scény s rodiči i Krylova Ukolébavka působí už jen nabádavě a nepřinášejí nic, co by divák už beztak nevěděl. Ale i tak jsou Krymovi Tři mušketýři krásní.