Článek
Kouzelný vztah mezi dítětem a babičkou plný lásky a imaginace se stal inspirací pro novou inscenaci Národního divadla Tři mušketýři a já, kterou režíruje Dmitrij Krymov.
Inscenace inspirovaná romány Alexandra Dumase a Julese Verna je vizuálně podmanivým vyprávěním o dětství, jeho kouzle a otázce, jak si život můžeme utvářet podle svých představ.
Podle dramaturga Róberta Štefančíka má představení dvě významové linie: „Hlavním protagonistou je dítě, malý kluk, ten nás provází celým příběhem a skrze něj se s příběhem identifikují hlavně děti. Kolem něj jsou pak rodiče a staří rodiče. Ti odrážejí téma navazování vztahu mezi dětmi a staršími generacemi. Tam se najdou ti starší a možná se v tom i uvidí.“
Dmitrij Krymov, původem ruský režisér, který od začátku invaze na Ukrajině žije mimo svou rodnou zemi a umělecky působí hlavně v pobaltských státech a v USA, se k tomuto projektu dostal přirozeně, veden svými vzpomínkami na dětství a na svou babičku, která mu otevírala brány do světa literatury.
Jak sám vzpomněl, četla mu Tři mušketýry, Julese Verna či Marka Twaina a tyto chvíle se staly pro něj klíčovými.
„Ono vlastně každé mé představení je o mně. A toto je o mém dětství a mé babičce. Já zároveň doufám, že každý má nebo měl babičku a ten zážitek z představení propojí i se svou realitou,“ prozradil Novinkám Krymov.
Ústřední postavy – chlapec a babička (Jakub Barták a Veronika Lazorčáková)
Právě Tři mušketýry slýchával z babiččiných úst. „Sedával jsem u ní, schoulený na židli, zatímco mi četla. My jsme se snažili tady vybudovat stejný pokoj, přímo její pokoj. Nepamatuji si přesně, jaké obrazy tam visely, ale pamatuji si kde a tím jsme se inspirovali,“ vyprávěl.
Dialog mezi dětmi a dospělými
Inscenace Tři mušketýři a já není klasické dětské představení, ale spíše dialog mezi dětmi a dospělými. Krymov zdůrazňuje, že chtěl vytvořit divadelní jazyk, který zaujme děti stejně jako animované filmy a zároveň rodičům nabídne prostor pro zamyšlení nad hlubšími tématy.
Chybět nebudou ani mušketýři. Hrají je Pavel Neškudla, Filip Březina, Igor Orozovič a Zdeněk Piškula.
„Chtěl jsem mluvit o složitých věcech jednoduše, aby to dítě ve věku sedmi až deseti let sledovalo s nadšením, ale zároveň aby dospělí nacházeli odpovědi na své otázky,“ vysvětlil režisér.
Představení tak propojuje dobrodružné světy Tří mušketýrů a 20 000 mil pod mořem s osobní reflexí o dětství, identitě a smyslu života.
Vztah k dětství a literatuře, která ho formovala, reflektují také herci inscenace. Veronika Lazorčáková, která hraje babičku ve svých šestatřiceti, vzpomněla na svou babičku, vášnivou čtenářku a učitelku češtiny, která ji inspirovala ke čtení klasických románů.
„Já jsem měla v dětství takový ,crush‘ na Robinsona Crusoa od J. V. Plevy. Fascinovalo mě, jak se hrdina musel sám na ostrově poprat s přežitím. Hrála jsem si na něj na zahradě, stavěla si obydlí a snažila se ochočit vrabce,“ prozradila.
Vizuálně opulentní vyprávění o tom, v čem spočívá dětství, kdy končí, a možná také o tom, že život je povětšinou takový, jaký si ho uděláme…
Roli si prý vyžádala sama. „Já jsem si o ni řekla, když jsem přečetla text, který přišel od pana režiséra,“ přiznala.
Samotné mušketýry si zahrají Pavel Neškudla, Igor Orozovič, Filip Březina a Zdeněk Piškula.
„Naše úloha je v podstatě dostat dítě do světa kouzel v určité části inscenace,“ řekl Piškula, který v dětství propadl autorce Astrid Lindgrenové. „Tři mušketýry mi nečetli,“ dodal.
Inscenace Tři mušketýři a já si ve Stavovském divadle odbyla svou premiéru 29. a 30. května. Hrát se bude ještě několikrát během června, poté zase od poloviny října.
