Divadlo a svoboda do hloubky mapuje a analyzuje dění na scéně v devadesátých letech

I když za knihou Divadlo a svoboda stojí Divadelní ústav, což zajišťuje odbornou hloubku, nejde o žádný suchý akademický text. Přibližuje dobové dění pomocí výpovědí klíčových aktérů, kteří stáli za novými podobami divadla devadesátých let, kdy najednou bylo možné v nově nabyté svobodě možné takřka vše, ale divadelníci se museli vyrovnat s tím, že zmizel sjednocující společný nepřítel, lidé měli mnoho jiných možností seberealizace a trávení volného času a prosazoval se muzikál.

To se týkalo všech, od těch v kamenných divadlech, na studiových scénách, i těch věnujících se experimentům, performanci nebo pohybovému divadlu. Navíc se ukázalo, že ekonomický tlak může být stejně likvidační jako absolutní komunistická moc, která mohla okamžitě soubor zrušit, zbavit ho možnosti vystupovat, a ještě trestat jednotlivé protagonisty nejrůznějšími zákazy.

Divadlo a svoboda přináší nepříjemné odhalení, jak se nezvládnutá transformace a bezuzdný až gründerský kapitalismus se snahou co nejrychleji zbohatnout, podepsaly na situaci mnohých souborů. Prostory se privatizovaly a peněz na kulturu ubývalo, na což doplatili třeba Boris Hybner nebo Ctibor Turba. Mnozí museli častěji než umělecké otázky řešit ty existenční. Místy je to tristní čtení.

Kniha však nepřibližuje jen divadlo v dobách listopadu 1989 a dění v devadesátých letech, zejména v kapitolách věnovaných studiovým scénám, loutkářství a pohybovému divadlu, autoři sahali až ke kořenům scény a snažili se podchytit významné vývojové proudy a i klíčové, leč pomalu pozapomenuté soubory, jako bylo Křesadlo, původní Bílé divadlo nebo studio pohybového divadla.

Vzpomínky aktérů přibližují, jak moc je různé experimenty ovlivnily a ukazují, co inspirovalo bratry Formany, Continuo nebo Buchty a loutky.

Pro pochopení vývoje pohybového divadla je věnována rozsáhlá pasáž i působení zahraničních souborů a umělců, jako bylo Děrevo nebo Min Tanaka

Podnětné jsou kapitoly postihující vývoj na Slovensku i v často opomíjených regionech, kde přitom vznikla řada inspirativních projektů se zajímavý impulsy.

Kniha se však zabývá i osudem jednotlivých prostor a tím, jak těžké je bylo získat a pak i udržet a jak tvrdé byly ekonomické podmínky.

Pamětníka mnohdy může mrzet, co všechno v kvasu nové doby uniklo a co je nenávratně pryč, protože divadlo a tanec jsou pomíjivé, nejsou to artefakty, k nimž se lze vracet. Divadelní ústav se však snaží i toto řešit a shromažďuje veškerá dostupná videa do svého archivu, kde se mohou badatelé podívat na mnohá zajímavá představení.