Český slavík plný ovací vestoje, smíchu, dojemných chvil i klouzání po konfetách

V pořadu, který se vším všudy trval zhruba tři a půl hodiny, se toho stala spousta. Začalo to překvapením v podobě třetího místa Moniky Absolonové, která se obvykle dostávala do šestky nominovaných, ale většího úspěchu pak nedosáhla.

Pokračovalo to návratem Ewy Farné na trůn zpěvaček, obhajobou prvenství skupiny Kabát a Marka Ztraceného, návratem Heleny Vondráčkové do programu ankety po patnácti letech i tím, že v přímém přenosu odstartovala předprodej vstupenek na svůj koncert v pražské O2 areně, aby se za hodinu v tomtéž přenosu dozvěděla, že už je vyprodáno.

Vyvolalo to u ní takovou erupci radosti, že ze sebe na okamžik shodila image popové dámy a stala se rozjásanou dívkou, které se podařilo postoupit v nějaké vyhledávací soutěži.

Vstup Václava Neckáře do Síně slávy patřil rovněž k silným momentům, tím spíš, že ho tam uvedla jeho kamarádka a souputnice Marta Kubišová. Přičteme-li k nim ještě na místě přítomnou Helenu Vondráčkovou, byli si ti tři z kapely Golden Kids zase velmi blízko.

Zmíněné reklamní pauzy měly to kouzlo, že přiměly přítomné konat. Diskutovalo se, domlouvalo, popíjelo a zase vracelo na místa. V tom však nebyli hosté moc spořádaní, a tak se na konci každé pauzy režisér přenosu Pepe Majeský slovem z reproduktorů snažně dožadoval, aby si už všichni sedli. Občas zněl jeho hlas až nazlobeně.

Při pauzách, které byly v pátek na celý pořad čtyři, se ale v sále především oslavovalo. Ti, kteří v předcházejícím vstupu obdrželi ceny, přijímali přímo na place pod pódiem gratulace od kolegů a pózovali fotografům. V první pauze se kvůli nim k sobě přitiskly Ewa Farna a Lucie Bílá, při té čtvrté zase naplnili sklenky šampaňským a na společný zdar si před objektivy připili Marek Ztracený, Vojtěch Dyk a Richard Krajčo, tři letos nejpopulárnější zpěváci.

Přijít za nimi pod pódium ale nebylo snadné. Zlatavé konfety, které byly vystřeleny hned po skončení úvodní písně večera, totiž na podlaze nepříjemně klouzaly, a tak bylo snadnější k oslavám „dobruslit“ než dojít.

To, že se s blížícím koncem někteří diváci v oněch reklamních pauzách odebrali k definitivnímu odchodu ze sálu, jistě vzhledem k setrvale únavné délce programu nepřekvapí ani ty, kteří ho sledovali „jen“ u televizních přijímačů v přepychu domova.

Podle očekávání diváci v sále ve stoje dlouze tleskali vstupu Václava Neckáře do Síně slávy, vystoupení Jitky Čvančarové, v němž vzdala hold letos zesnulé Yvonne Přenosilové, i poctě Igora Timka z No Name a Ondřeje Brzobohatého Vašovi Patejdlovi.

Nadšený aplaus přišel ale i po vystoupení Heleny Vondráčkové. Představila směsku svých hitů a publikum nejen že nahlas zpívalo s ní, ale vstávalo již během jejího setu, tančilo a po jeho skončení si stouplo skoro v plném počtu. Byl to nejpřekvapivější moment večera.

Zábavné bylo, že když moderátoři Ondřej Sokol a Aleš Háma četli vizi toho, co by se v českém šoubyznysu mohlo stát v následujících čtyřiceti letech, zněl sálem po těch pár minut takový smích, že to vypadalo jako na nějakém představení stand up komiků.

Naopak nejhloupější chvíle nastala, když zpěváka Jana Bendiga při příchodu na slavnostní večer kdosi posypal moukou a křičel na něj: „Cikáne.“ Pro jistotu však ihned utekl, co nejdále od místa, na němž se politováníhodného aktu demonstrace svého světonázoru dopustil.

Může se vám hodit na Zboží.cz: Vánoce s Helenou - Helena Vondráčková, Až do nebes - Monika Absolonová, Umami - Ewa Farna, El Presidento - Kabát