Zavřou šéfa, toho Švachulu. V kauze Stoka zazněly u soudu v Brně odposlechy

V případu státní zastupitelství posadilo na lavici obžalovaných jedenáct lidí v čele s bývalým místostarostou městské části Brno-střed Jiřím Švachulou (dříve ANO), který měl stát v čele korupční chobotnice, jejíchž chapadla ovlivňující veřejné zakázky měly sahat nejen na radnici, ale také do brněnských městských firem. Skupina měla prý na úplatcích získat téměř 50 milionů korun.

Sekvence z odposlechů vybral státní zástupce Radek Mezlík, podle kterého právě útržky z hovorů dokumentovaly nelegální činnost skupiny. V kanceláři obžalovaného stavebníka Lubomíra Smolky tak například odposlechy zaznamenaly poznámku: „Říká se, že bude průser, že zavřou šéfa, toho Švachulu.“

Bývalý vlivný politik hnutí ANO od začátku procesu jednoznačně jakékoli zapojení do korupce odmítá.

Problém odposlechů je ten, že 99 procent zachyceného rozhovoru se týká věcí zcela nesouvisejících s prověřovanou nekalou činností. Policejní mikrofony tak zachytily debaty na téma přípravy klobás, dovolených, klábosení o sekretářce či politice.

Ovšem pak na pár desítek vteřin zazní zajímavá informace, jako třeba právě u Smolky. Ten před jednou z návštěv v kanceláři prohlásil: „Výběrčí je Petr, ale to není jen pro něho. Všechno se dává jemu, ale on to odevzdává šéfovi.“

Oním výběrčím měl být další obžalovaný Petr Liškutin, někdejší šéf investičního odboru radnice Brno-střed. „No to byla moje domněnka, že to nedělá sám. Liškutin si to nemohl nechávat,“ vysvětloval svá slova před trestním senátem Smolka.

Zdráhal se ale za „šéfa“ označit právě Švachulu. „Určitě jsem nenosil žádné úplatky. Žádný člověk není schopen ovlivnit, jak se o něm baví či smýšlejí ostatní,“ odmítal obvinění Liškutin.

Další odposlechy zaznamenaly schůzku podnikatele Petra Kaláška a Samana El-Talabaniho, klíčového spolupracujícího obviněného. Oba muži podle státního zastupitelství hodnotili možnosti vyvádění peněz ze zakázek a pak došlo prý na dělení financí.

„Co to, tamto, mám to za něho zaplatit, těch 51 tisíc? Jak chceš ty?“ ptal se Kalášek. „To je tvoje věc, ty rozhodneš, tlačím tě na něco?“ reagoval El-Talabani. „Chceš to? Mám ti to dát?“ dorážel Kalášek. „Rozhodni se sám,“ opáčil El-Talabani. „Mám to v kapse, tak ti to dám. No jasně. Kolik ti z toho mám dat? 51 mínus kolik?“ zajímal se Kalášek.

„Třetinu si vem,“ radil El-Talabani. „Tak šestnáct si vezmu,“ souhlasil Kalášek. „Prosím tě, víš, teďka, kdyby ti přišel, že je tam nějaký spor, já doufám, že teďka budeš hrát stejnou hru,“ byl spokojen El-Talabani.

Dvojice se pak podle žalobců obávala, aby nevypadla z kolotoče ovlivňování zakázek. „Když jsme si takhle sedli, tak jsme udělali strašně moc práce, ono je možný, že my jako se bojíme, ale on říkal jednu věc: krademe koně, když se kradou koně, tak se přece musí krást dohromady, to jsou jeho věty, tak já mu řeknu, tak už koně nekrademe, nebo co? My se včil nervujem, on pak přijde a bude všecko v pohodě, rozumíš, ale já nevím…,“ zakončil schůzku poněkud nešťastně Kalášek.

Podle odposlechů se na místě mluvilo také o „Básníkovi“. Tak El-Talabani podle svých slov označoval Švachulu.

„Básník je zde pan Švachula, on totiž napsal několik básní. Bavili jsme se také o tom, že k nám mělo jít 17 nebo 12 milionů z městských firem, z toho polovina měla být pro Švachulu. Velké peníze z městských firem už k nám ale nešly a Kalášek mi vykládal, že si to pro sebe stáhl Jirka Švachula,“ vysvětlil El-Talabani.

Proces bude pokračovat příští týden přehráním dalších odposlechů, soudu pak zbývá ještě vyslechnout několik svědků a pokud by obhájci neměli návrhy na další důkazy, mohl by soud dospět ještě v březnu k závěrečným řečem.