Za neplacení alimentů do vězení nepůjde. Mohl mít deprese, zrušil rozsudky Nejvyšší soud

Poukázal přitom na pozdější obhajobu muže, který tvrdil, že v předmětné době trpěl depresemi, což ovlivňovalo jeho možnost nalézt zaměstnání, a získat tak příjem na plnění vyživovací povinností. Ale že by mu v placení alimentů bránil špatný zdravotní stav, nepadlo z jeho úst před prvoinstančním soudem jediné slovo. Na psychické problémy začal odkazovat až při odvolacím řízení u plzeňského krajského soudu s tím, že dříve o nich nechtěl mluvit, neboť se za ně styděl.

Podle obžaloby muž neplatil výživné na děti ve věku 9 a 12 let, a to od března 2021 do dubna 2022. Celkově tak jeho dluh narostl na 150 tisíc korun. Okresní soud uzavřel, že mu ve vyživovací povinnosti nic nebránilo a tuto zákonnou povinnost úmyslně neplnil. Nezodpovědného otce poslal za mříže, neboť čin spáchal v době podmíněného odsouzení za tutéž trestnou činnost.

„I když soudem stanovená částka čtyři tisíce korun na obě děti nebyla v dané době s ohledem na finanční poměry obviněného zcela splnitelná, byl ze svých příjmů schopen hradit výživné minimálně v rozsahu 60 procent,“ stojí v rozsudku s tím, že soud v této souvislosti poukázal například i na jeho zbytečné měsíční výdaje za kuřivo ve výši 1200 korun.

„V uvedeném období byl způsobilý opatřit si prostředky k hrazení výživného na obě děti svojí pracovní či jinou výdělečnou činností, neboť mu v tom nebránila žádná zdravotní ani jiná objektivní překážka. Byl schopen práce, na Úřadu práce nebyl evidován, stejně jako nebyl evidován jako žadatel o některou z dávek sociální podpory či dávek pomoci v hmotné nouzi,“ dodal soud.

Obžalovaný muž tehdy tvrdil, že chtěl dostát své povinnosti, ale nedokázal se zkontaktovat s matkou dětí, protože mu prý nezvedala telefony. Proti verdiktu se tehdy odvolal.

Před plzeňským krajským soudem pak přišel s verzí, že minimálně od roku 2021 trpěl duševními problémy, kterého jej omezovaly v obstarávání prostředků pro svoji obživu a v placení výživného. „Nebylo v mých schopnostech zvládat ani běžné situace,“ prohlásil.

V péči psychiatra je muž podle svých slov od konce roku 2022, ten u něj diagnostikoval středně těžkou depresi. Proč na svůj psychický stav neupozornil už v přípravném řízení nebo i u prvního soudního jednání, vysvětlil tím, že psychiatričtí pacienti se snaží před okolím své onemocnění skrývat. „Nemá vliv na intelekt a je pro třetí osoby obtížně rozeznatelné. Proto je absurdní, že by mohlo být rozpoznáno při soudním jednání,“ argumentoval muž v odvolání.

Krajský soud v Plzni ale původní rozsudek potvrdil. Podle něj je sice z předložených lékařských zpráv patrné, že obžalovaný je psychiatricky léčen, ale odbornou pomoc vyhledal až po spáchání trestného činu.

„Jak v průběhu trestního řízení, tak i před soudem se vyjadřoval ke svému zdravotnímu stavu. Žádné potíže psychického rázu, které by mu znemožňovaly být zaměstnán, nezmínil. Řekl, že je v pořádku, není nemocný a bere jen prášky na tlak,“ uvedl v reakci na podané dovolání státní zástupce.

Jak dodal, zkoumat zdravotní stav obžalovaného je nutné jen tehdy, když skutečně důvodně vzniknou pochybnosti o jeho příčetnosti. „V daném případě k nutnosti přibrat znalce nepostačuje jen subjektivní tvrzení obžalovaného ani pouhé zjištění, že byl psychiatricky léčen, navíc za situace, kdy tyto skutečnosti nastaly až po spáchání trestného činu,“ vysvětlil žalobce.

Nejvyšší soud to ale viděl jinak. „Z lékařské zprávy psychiatra z loňského roku, kterou obžalovaný předložil, je konstatována středně těžká deprese, přičemž toto onemocnění mělo trvat již od roku 2021. Dovolatel trvá na tom, že psychickými problémy trpěl v projednávaném období, a upozornil, že se za své potíže styděl. Je tak třeba říci, ve věci existuje reálná pochybnost o jeho příčetnosti v době činu. Bude tak nezbytné opatřit znalecký posudek z oboru psychiatrie k posouzení ovládacích a rozpoznávacích schopností v žalovaném období,“ uzavřel Nejvyšší soud