Článek
Muž se trestného činu dopustil tím, že po smrti své manželky, aniž by měl dispoziční právo k jejím účtům, použil přihlašovací údaje, které mu ještě před smrtí svěřila, a poslal si 296 tisíc korun na účet své společnosti. Byl si přitom podle soudů vědom, že není jediným dědicem a že peníze na účtu měly být předmětem pozůstalostního řízení.
Soudy takové chování popsaly jako podvod a neoprávněný přístup k počítačovému systému, za což muže poslaly na tři roky do vězení. Muž se proti rozhodnutí trestní justice bránil stížností k Ústavnímu soudu. Tvrdil, že v okamžiku smrti manželky se stal minimálně spoluvlastníkem peněz.
„Nemůže také obstát východisko soudů, že pro přístup k bankovním účtům a pro jím provedené převody používal falešnou identitu své zemřelé manželky, neboť ta mu své přístupové údaje k účtu sdělila,“ stálo ve stížnosti.
Neměl na peníze právo
Jenže u senátu se soudkyní zpravodajkou Lucií Dolanskou Bányaiovou muž nepochodil.
„Obecné soudy srozumitelně vysvětlily, že k nabytí dědictví dochází až na základě rozhodnutí soudu, a to ve prospěch osoby, jejíž dědické právo bylo prokázáno. K nabytí dědictví naopak nedochází – vzdor přesvědčení stěžovatele – jen na základě smrti zůstavitele, ale je naopak nutný úřední zásah státu,“ stojí v rozhodnutí Ústavního soudu, které bylo v těchto dnech zveřejněno v jeho databázi.
„Stěžovatel v řízení neprokázal jakékoliv oprávnění majetek po jeho manželce do rozhodnutí soudu spravovat,“ dodali soudci s tím, že nezjistili žádné porušení mužových práv.
Tři roky vězení lze přitom dostat za společensky zcela nesouměřitelně vážnější provinění. Stejný trest totiž dostal například muž, jenž opakovaně nutil svou vlastní dceru k sexu, jak Novinky popsaly v minulých dnech.
