Landovský: Česko patří v NATO k nejhorším. Věřím vládě, že to změní

Rozhodně ne. A mrzí mě, že debata jde tímto spekulativním směrem. Nemám vůbec ambici být v politice.

Jednou jsem se zkusil do politiky dostat, velmi neúspěšně, jako kandidát na primátora. Politikům jejich každodenní práci vůbec nezávidím. Svou roli vidím v té odborné části a ve výkonu, ne v zastávání politických funkcí. Takže to můžu v současné době vyloučit.

To jsou všechno jen pusté spekulace a nejsou založené na pravdě.

Maximalizovat výkon České republiky v obou kategoriích obranných výdajů směrem k naplňování závazků vůči Severoatlantické alianci. (Loni v červnu se členské země NATO zavázaly navyšovat výdaje na obranu tak, aby nejpozději v roce 2035 dosáhly 5 % HDP, z toho 3,5 % na přímé obranné výdaje a 1,5 % na související náklady - pozn. red.)

Když jsme se poprvé sešli, chtěl jsem si hlavně ujasnit, zda má vláda skutečnou vůli s touto neutěšenou situací něco dělat. Premiér řekl, že ano. Česko je dnes v plnění aliančních závazků asi úplně nejhorší. Skoro nikdo za námi není. Já tuto záležitost často komentuji, tak je třeba přestat komentovat a začít pracovat. Proto jsem se rozhodl to vzít. Mým úkolem bude s tou situací pohnout.

Zásadní podmínku mám jen jednu. Nedělal bych tuto práci, kdyby nebyla šance, že Česko dosáhne a udrží dvě procenta HDP na obranu, s nějakou vizí budoucího růstu, která je až do roku 2035. A tuhle věc jsme si dohodli a za ní půjdeme.

Jsem přesvědčený, že tato vláda poprvé historicky závazek z Walesu překoná a že ho také udrží. Ale jsem velice opatrný na to, abych vám řekl datum.

Nebojím. Tři a půl roku, které ještě čekají tuto vládu, je příliš dlouhá doba na to, abychom pokračovali v sestupu dolů. NATO navíc udělalo velikou změnu – rozdělilo výdaje na zmíněné dvě kategorie. A my tu změnu musíme reflektovat.

Navíc není důležité jen to, jestli splníme finanční parametr, který se dá měřit, ale i to, jestli za tím bude co nejlepší schopnost. Platí to pro přímé výdaje i pro výdaje na odolnost a bezpečnost, které mají dosáhnout až 1,5 procenta HDP.

Proto má smysl zřídit funkci, která bude rozkročená přes všechny resorty, ústřední orgány státu i samosprávu. Aby řešila obě ty kategorie a opřela je o alianční i národní obranné plány.

Takhle daleko nejsme. Můj mandát schválila vláda v pondělí. Letošní rok bude velice složitý, protože už část utekla. Stát je kolos, otočit ten tanker trvá. Každý den se dozvídám nové informace, nové projekty, které jsou plně, nebo částečně uznatelné jako obranný výdaj. Musím udělat systém, včetně reportingu a odhadu růstu či poklesu HDP.

Uznávající autoritou je Aliance. Proto je teď důležitá i důvěryhodná prezentace České republiky vůči spojencům. Je třeba jim vysvětlit, proč tam jsme a jakým způsobem se z té situace dostaneme. A proto budu asi součástí delegace na summitu.

První věc je přiznat, že se to předtím nedělalo úplně dobře. Za druhé budeme muset spojence přesvědčit, že rok 2026 je rokem, kdy se to zvrátí. Já pro to budu dělat maximum. Třeba se podaří dosáhnout i dílčího cíle a překonat dvě procenta, ale to teprve uvidíme.

Zároveň bych chtěl spojence přesvědčit, že tato vláda i ty další, které tu budou do roku 2035, dodrží závazek ze summitu v Haagu o růstu obranných výdajů. Mojí ambicí je, aby tam růst byl a aby končil cílem, který byl mezi spojenci nastaven.

Byl bych hrozně nerad, aby Česko byla zástupnou nebo skutečnou roznětkou velké transatlantické hádky o zdroje. Největší oslava rozpadu Aliance by totiž nebyla ve Washingtonu, ale v Moskvě nebo Pekingu.

Zatím tomu všechno nasvědčuje. Závazek už byl přijat, teď jde o jeho důvěryhodné plnění. Proto tolik zdůrazňuji důvěru v čísla.