Na malého syna kašlali. Otec hrál na počítači a macechu nezajímal. Není potřeba je trestat, řekl Nejvyšší soud

Státní zastupitelství popsalo přístup rodičů ze Semilska k chlapci, v té době osmiletému, jako absolutní nezájem.

Otec soustavně pařil hry na počítači, a to i v noci, přitom počítač měl hned vedle chlapcovy postele. Syna ignoroval stejně jako macecha, která se snažila dítě hlavně co nejvíc vypakovat z domu, aby se o něj nemusela starat. Školák podle obžaloby neměl dostatečnou stravu a chodil v zapáchajícím oblečení.

Soudy dospěly k závěru, že se rodiče dopustili trestného činu ohrožování výchovy mládeže, za což je potrestaly půlročním vězením s podmíněným odkladem na 18 měsíců. K tomu měli dítěti zaplatit 50 tisíc na odškodném.

Rodiče ale namítali, že by za své chování neměli být trestně stíhaní, a podali dovolání k Nejvyššímu soudu. V něm se hájili, že prostě nejsou akčními rodiči a mají rádi svůj klid. Soudy prý viděly jen to špatné, ale přehlížely, že kluk mohl chodit do pěveckého kroužku, k hasičům a také že plnil školní povinnosti.

Senát Nejvyššího soudu v čele s Josefem Mazákem pak na jejich výchovu pohlédl vlídněji než trestní soudy. „Je třeba připustit, že ne každý rodič svede být adekvátně vřelý a patřičně empatický. Citová plochost pochopitelně žádoucí není, avšak vynucovat si její eliminaci prostředky trestního práva by mohlo vzbuzovat nemalé pochybnosti,“ stojí ve verdiktu, který soud zveřejnil na úřední desce.

Soudci připustili, že případ je unikátní. „Skutky, pro které byli obvinění trestně stíháni, rozhodně neodpovídají typickým případům tohoto druhu. Obvinění nedokázali poskytnout poškozenému prostředí, v němž by se cítil milován, neohlíželi se na jeho pocity, upřednostňovali své zájmy a své pohodlí,“ přiznali soudci.

Na druhou stranu ale uvedli, že nedostatky v péči o dítě nebyly takového charakteru a takové intenzity, aby bylo nutno jejich jednání posoudit jako trestný čin.

„Skutky, jak byly zjištěny ve výroku o vině, není namístě kvalifikovat jako trestný čin. Nic na tom nemění, že jednání obviněných představovala projevy nesprávného, sobeckého a neempatického přístupu k plnění povinností spojených s péčí o nezletilého poškozeného,“ zakončili soudci.

Není to jediné rozhodnutí Nejvyššího soudu, v němž se postavil na stranu obžalovaných v podobně netypických případech. Loni se takto zastal tyrana, který roky trápil svoji ženu, dělal si z ní služku a nadával jí do slepičích mozků, jak Novinky popsaly.

Případ pak posoudil ještě Ústavní soud a Nejvyšší soud si od něj vyslechl za své rozhodnutí kritiku. „Podle Ústavního soudu nelze posuzovat případy domácího násilí omezeně, bez zohlednění celého kontextu jednání obviněného. Nezřídka kdy až při spojení jednotlivých částí takové jednání vykazuje charakter zlého zacházení způsobujícího u oběti pocit těžkého příkoří, tedy jde o týrání,“ řekli tehdy ústavní soudci.