Článek
Justice posuzovala případ čtyřicetiletého soužití manželské dvojice z Prahy. Žena od svého manžela v roce 2018 utekla a muž honosící se titulem doktora filozofie skončil před soudem s obžalobou z týrání osoby žijící ve společném obydlí.
Státní zastupitelství popsalo, že muž svou ženu týral zejména psychicky tím, že jí vulgárně nadával, označoval ji za lhářku a útočil na ni, že má slepičí mozek. Doma si z ní udělal služku, která musela plnit jeho roztodivná přání. K tomu musela prý opravovat práce jeho studentů či v nočních hodinách jezdit na poštu.
K psychickému trápení se podle obžaloby přidávalo i drobné fyzické násilí v podobě klepání prsty na hlavu či šťouchání. Žena podle spisu nakonec skončila s posttraumatickou stresovou poruchou.
NS: Despota ano, ale tyran ne
Muž dostal původně trest tří let vězení s podmíněným odkladem na tři roky a ženě měl zaplatit přes půl milionu na odškodném. Jenže se s tím nesmířil. Spor dotáhl až k Nejvyššímu soudu a ten sám rozhodl tak, že jej obžaloby zprostil s tím, že k naplnění znaku týrání nepostačuje dominantní, manipulativní ani despotické jednání obviněného vůči poškozené
Jenže potom se role obrátily a byla to žena, která se obrátila na Ústavní soud. Senát se soudkyní Veronikou Křesťanovou pak Nejvyššímu soudu vzkázal, že rozhodl chybně, když zjevně část jednání bagatelizoval.
„Dobu páchání stíhaného skutku lze považovat až za extrémní, neboť přesáhla dobu čtrnácti let. Fakticky byla stěžovatelka vystavena tyranizujícímu jednání obviněného ještě o dost déle,“ připomněla Křesťanová, že muž v minulosti napadl ženu tak, že dočasně přestala slyšet na jedno ucho, a také jí urazil kus zubu.
Důležitý je i kontext
Ústavním soudcům se nelíbilo, že Nejvyšší soud zlehčoval fyzické násilí vůči ženě, například klepání prsty na hlavu. „Šlo o klepání klouby prstů sevřené pěsti. Přestože nejde o hrubé násilí, nelze přehlížet, že takové jednání by prakticky každý vnímal jako silně nepříjemné a ponižující. Obviněný navíc v minulosti tou stejnou pěstí stěžovatelku surově bil,“ zdůraznila Křesťanová.
„Podle Ústavního soudu nelze posuzovat případy domácího násilí omezeně, bez zohlednění celého kontextu jednání obviněného. Nezřídka kdy až při spojení jednotlivých částí takové jednání vykazuje charakter zlého zacházení způsobujícího u oběti pocit těžkého příkoří, tedy jde o týrání,“ dodali ústavní soudci.
Případ se tak vrací zpět na Nejvyšší soud, který bude muset rozhodnout znovu a lépe.
