Článek
Dozorce z Plzně takto postupoval v roce 2020 a i o dva roky později. „Nesdělil ošetřujícímu lékaři, který ho uznal práce neschopným pro výkon zaměstnání na pozici dozorce u vězeňské služby, že je současně zaměstnán na základě dohody o pracovní činnosti na pozici operátora skladu, přičemž u svého zaměstnavatele, vězeňské služby, následně požádal o nárok na služební příjem v nemoci,“ stálo v obžalobě.
Takto byl muž „nemocný“ celkem 3,5 měsíce, za což od Vězeňské služby dostal na neoprávněně vyplaceném služebním příjmu při neschopnosti ke službě a nemocenské celkem 141 tisíc korun.
Přitom jako skladník odpracoval ve stejné době 53 směn po 7,5 hodinách. Justice to označila za podvod a muž dostal trest 18 měsíců vězení s podmíněným odkladem na dva roky. K tomu jej soudy zavázaly, aby zaplatil způsobenou škodu.
Jako dozorce pracovat nemohl, jako skladník ano
Helle nakonec hledal zastání až u Ústavního soudu a tvrdil, že nebyl prokázán jeho úmysl se finančně obohatit. „Zdravotní problémy mu sice bránily ve výkonu specifické funkce dozorce ve věznici, avšak nebránily mu ve výkonu pozice operátora skladu, což je práce zcela odlišného charakteru, kdy pracovník nemusí být stále ve stavu fyzické připravenosti,“ stálo v jeho stížnosti.
Muž také navrhoval, že by se na jeho jednání dalo nahlížet jen optikou porušení zákona o nemocenském pojištění místo použití trestních paragrafů. U senátu Ústavního soudu se soudcem zpravodajem Jiřím Přibáněm ale takové řešení pozitivní odezvu nenašlo.
„Výkonem této druhé práce, operátora skladu, porušoval povinnosti zaměstnance uznaného dočasně pracovně neschopným, neboť nedodržoval režim dočasně práce neschopného pojištěnce. Ústavní soud aprobuje závěry obecných soudů, neboť jsou zcela přezkoumatelné, logické a prosté svévole, a tudíž nezasahují do ústavně zaručených práv stěžovatele,“ smetli soudci stížnost ze stolu a svůj verdikt zveřejnili v těchto dnech ve své databázi.
