Deprese i sebepoškozování. Covid žene školáky do poraden

Přesné statistiky ukazující vzestup psychických neduhů u dětí zatím nejsou, ale například průzkum agentury PAQ Research zkraje školního roku popsal, že duševní nepohodu vykazuje čtvrtina žáků. Objevuje se u nich zejména častější výskyt špatných nálad, podrážděnost, úzkost i problémy se spánkem.

Průzkumu odpovídají i poznatky z terénu. „Školy referují nárůst psychických obtíží i ztráty motivace. Krizové linky a služby jsou přetížené. Děti dnes ve škole ještě více než jindy potřebují zažívat bezpečné, podpůrné prostředí a dobré vztahy,“ sdělila Právu Lenka Hečková z České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání.

Ta například na Mostecku v rámci projektu Signály zmapovala, že u žáků dochází častěji k sebepoškozování a k pokusům o sebevraždu.

„Snažíme se, stíháme, i když ne úplně podle našich představ, protože máme často výpadky na pracovišti,“ řekla Právu Hana Valderová, zástupkyně ředitelky PPP v Ostravě-Zábřehu. „Hodně pracovníků chodí do karantény, izolace. Očekáváme, že důsledky pandemie se ještě budou kumulovat a zřejmě navyšovat,“ dodala Valderová.

Její slova potvrdila i šéfka poradny pro Prahu 10 Pavla Kubíčková. „Teprve teď se ukazuje, že jsme na tom možná ještě hůř, než jsme předpokládali. Sčítáme škody a situace se zhoršuje,“ popsala Právu.

Podle ní poradny po celou dobu pandemie fungovaly nadoraz také proto, že během plošných lockdownů nezavíraly, zatímco soukromé psychologické kliniky ano. Hlavní náplní práce už nebyla jen diagnostika dětí s postižením a poruchami a k tomu vázaná doporučení pro školy.

„Přibylo moc dětí, které mají obtíže v prožívání. Významně se rozšířilo spektrum dětí úzkostných, neurotických, rozjely se sociální fobie, tendence k sebepoškozování. To je jak lavina. A pak hodně řešíme školní motivaci,“ uvedla Kubíčková.

K přetížení poraden je třeba přičíst i fakt, že spousta hendikepovaných dětí, které už byly podpůrnými opatřeními zajištěny, během výpadku výuky ztratily těžko vypracované návyky.

Poradny potřebují úzce spolupracovat se školou a učiteli, jenže právě ti neměli po lockdownech dostatečné informace, jak dítě prospívá a co mu pomáhá, kde má potíže.

Situace konzultovali psychologové mnohdy na dálku jen s rodiči, přitom nebylo jasné, pro jaký typ vzdělávání se má podpora usměrnit. „Nevěděli jsme, co bude za půl roku, za rok, za deset let, přitom doporučení dětem vypisujeme na dva až čtyři roky,“ řekla Kubíčková.

Napětí nepolevuje ani v současnosti. Kvůli opakovaným karanténám spousta dětí trpí nejistotou, což může být pro leckoho i větší zátěž než uzávěra.

„Stále ještě není situace normální, školy permanentně jedou ve velmi specifickém režimu,“ uvedla Kubíčková. Dodala, že například některé děti jsou v tomto školním roce už počtvrté v karanténě a mají úzkostné stavy třeba z testování, protože se bojí, že opět skončí v karanténě. „Psychické dopady na děti se teprve nyní ukazují,“ upozornila.

Navíc pro stabilizaci příznivého prostředí je nutná souhra se školou a kantory, jenže i ti už jsou mnohdy vyšťavení.

„A to je klíčové. Jsou vyčerpaní a společnost je ne úplně dobře přijímá, málokdo je vyzdvihuje, pochválí, že to dobře zvládají. Snaží se udržet nároky, co po nich chce školní či rámcový vzdělávací program. Přepínají v hybridní výuce, což je náročné psychicky, ale i na přípravu a organizaci. A dokud se nestabilizují pedagogové, tak se nemohou stabilizovat děti,“ popsala Kubíčková.

V běžných základních školách jsou podporovány desítky tisíc dětí, které mají různé potíže i bez vlivu pandemie. Ve školním roce 2020/21 jich bylo 91 763, nejvíce mělo poruchu učení (50 374) a poruchu chování (18 359). Běžných ZŠ je v republice 3892 a i se speciálními to je celkově 4214 škol.