Článek
Tisková konference německého kancléře Scholze a ruského prezidenta Putina trvala jen něco málo přes půl hodiny. I takto malá chvíle ale stačila připomenout tíži, kterou cítili lidé v době studené války, když žili v ovzduší hrozby třetí světové a jaderné zkázy.
I my teď den za dnem čekáme, zdali se naplní už několikáté varování Washingtonu a Londýna, že tentokrát už zcela jistě a spolehlivě válka začne. Tento přístup připomíná počínání zvěstovatelů konce světa, kteří napříč dějinami zklamávali své následovníky. Každá stávající předpověď Anglosasů, která skončí blamáží, nás ovšem může jen těšit.
Nikdo příčetný si válku přát nemůže. Válka totiž není romantická záležitost, ani výpravný film plný sebeobětování, hrdinství a velkých slov i činů, nýbrž obyčejný hnus. Ví to každý, kdo se ozbrojenému střetnutí v jakékoliv podobě přiblížil, v čele s vojáky, kteří válku zažili. Jen psychicky narušený jedinec by si válku mohl přát.
V současnosti se bohužel vyrojila spousta těch, kteří o válce mluví, jako by to byla hra v kuličky nebo Člověče, nezlob se. Víkendová záležitost, pohodička, prostě nic závažného. Podobného omylu jsme se naposledy na starém kontinentu dočkali v době první světové války. I tehdy se pochodovalo do války, aby pak všichni v šoku zjistili, že přišla první válka totální, s miliony mrtvých.
Je tedy jen dobře, že Olaf Scholz i Vladimir Putin vystoupili v roli, která nám dala naději, že se nebudeme muset klanět bohu války hrozivé a krvavé Marsovi s vědomím, že ti, kteří pro válku horují, zpravidla do první linie nenastupují. Německý kancléř navázal tam, kde francouzský prezident Emanuel Macron s ruským prezidentem skončili a půdu předpřipravili. Dozvěděli jsme se tak napřímo i mezi řádky, že místo pro jednání je, Rusko má legitimní zájmy, Evropa také, vzájemně obchodovat je lepší než válčit, a hlavně, že Evropa, včetně Ruska, rozhodně nechce válku.
Budeme postupovat podle plánu, usmál se Putin na tiskovce
Není možné v tomto ohledu nezmínit aktivitu samotného ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského. Ten se nejen rozezlil na amerického prezidenta Bidena, kterému přizvukuje britský premiér Johnson, ale také na západní, hlavně anglosaská média, že situaci šroubují nad únosnou míru. Válku, která by stejně nešla vyhrát a ve které by zůstala sama, nechce ani Ukrajina. Ostatně, zaznívá to už nejen v žurnalistických a diplomatických kuloárech, že vždy, když už to vypadá na zklidnění, tak najednou přijde varovné prohlášení zpoza moře a oceánu, které situaci vyostří.
Jak to vypadá, když rozsah zájmů převyšuje znalost věci, předvedla například britská ministryně zahraničí v Moskvě. Neví, že Rostov a Voroněž jsou součást Ruska, přičemž jindy zase nevěděla, že státy kolem Baltu nejsou u Černého moře.
Britská ministryně není příliš kovaná v zeměpise, baví se v Rusku
Je dobře, že základem dalších jednání mají být Minské dohody, že Ukrajina na útok ohlášený na středu 16. 2. reagovala Dnem jednoty, že se zdůraznily ekonomické možnosti, Rusku se peníze zbytku Evropy hodí stejně, jako se té hodí ruský levný zemní plyn. Ostatně, vrcholem drzosti bylo prohlášení Bidena, který prý zastaví Nord Stream 2, když bude chtít, ať se to Němcům a Rusům líbí, nebo ne.
Ano, Evropa válku nechce, nebyla by dobrá pro nikoho. Buďme rádi za aktivity Francie a Německa, které sice opatrně, ale jistě vše manévrují dále k diplomacii. Zbytek Evropy by jim měl fandit a vše podporovat. Buďme rádi, že Scholz s Putinem vystoupili pragmaticky. Situace má mnoho odstínů šedi a doufejme, že nepřijde provokace coby záminka války, která se povede u nás, ne v zámoří. A to v lepším případě. V tom horším je jaderného arsenálu více než dost.
Mimochodem, je jasné, že Ukrajinu nikdo do NATO v nejbližší době nepřijme, což je jeden z příkladů pravdy, s níž se jedná lépe. Opravdu zajímavé ovšem bylo, řekněme to jasně, jak tvrdošíjně se na tiskovce vyzvedávalo, že Evropa si přeje mír, Rusko si přeje mír. Chytrému napověz a hloupého kopni, kdo ve vyjádřeních nejen německého kancléře chyběl.