Článek
Normalizační komunisté zanedlouho po definitivním převzetí moci ve státě, což se stalo v dubnu 1969, vydali svou bibli, kterou nazvali Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. sjezdu KSČ. Podle ní pak postupovali v řízení státu a společnosti až do listopadu 1989.
Obsah tehdejšího Poučení plně odrážel východiska komunistů a jejich potřebu zabalit rok 1968 do ambaláže, která by byla srozumitelná pro jejich členy a odpovídala požadavkům Kremlu.
Samotný impuls, hledat příčiny jevu a vyvodit z toho důsledky pro budoucnost, byl logický. Svým způsobem bylo logické i to, jak s tímto postupem komunisté naložili. Přispěli tím ke zbourání mýtu „socialismu s lidskou tváří“, hnací to sily roku 1968.
Předchozími řádky jsem chtěl říci, že poučení z jakéhokoli vývoje (když z toho sundáme sliz souvislosti s normalizačním dokumentem) je nezbytné pro další život. V pondělí to bylo 55 let od invaze vojsk v čele se SSSR do Československa. Jaké by tedy mělo být poučení z následného pětapadesátiletého vývoje?
Zestručním to na dva body.
Za prvé. Koncepce československého zázraku, který se světu zjevil v podobě mezičlánku mezi komunismem a kapitalismem a vycházel z přesvědčení, že všichni lidé v podstatě touží po svobodě, se neosvědčila.
Na okraj: jemný výsměch této jinošské představě zazněl hned ve dvou dílech z čs. normalizační tvorby. Jednak, a to je známější příklad, je to „v jádru hodná ženská“, ve skutečnosti odporná fúrie, zelinářová Dobiášová z Nemocnice na kraj města. Jednak, a to je větší pecka, sekvence z filmu Cesta kolem mé hlavy Jaroslava Papouška.
Zvláště události po loňském 24. únoru ukázaly, že zlo zůstává zlem a nemění se. Rusko se ale nestalo avantgardou světového zla náhodou. Po staletí, a především od roku 1917, pracovala většinová ruská společnost na tom, aby v sobě zcela zlikvidovala veškeré výhonky jiného než násilného vnímaní světa.
Povedlo se. Ukrajinci nazývají Rusy orky. Je to totéž, co je v českém překladu Tolkiena známo jako skřeti. Že nejde o přehánění, dokazuje skřetí denní vraždění nevinných lidí na Ukrajině.
Za druhé. Rusko se pouze postavilo do čela světových skřetů. Jinak jsou všude a stále touží po převzetí moci. V Česku jsou jejich vůdci Babiš a Okamura (o drobotině nemluvě). Okamura je prokremelský otevřeně a dávno, Babiš se svou příchylností k světu skřetů už taky netají.