Článek
Pochopit, co se děje, většině brání klapky na očích. Tyto klapky v podobě různých mýtů byly základem výchovy několika generací po druhé světové válce. Týká se to nejen mentálně nezdatných, ale i chytrých.
Mýtus první: Svět je místo, kde musí panovat spravedlnost, protože nastal konec krutých dějin (Francis Fukuyama) a pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí (Václav Havel). Realita: Do světové politiky se naplno vrátilo prastaré pravidlo vyjádřené slovy Silnější pes… však víte co.
Mýtus druhý: Česko je součástí svobodného demokratického světa v čele s USA, které jako páteř NATO nás chrání před vpádem Ruska. Realita: Současné Spojené státy americké se stále rychleji blíží Rusku, co se týče prvků diktatury, a chránit Evropu včetně Česka už nemají v plánu. Naopak označily Evropu za místo, kde vládnou hodnoty, které Amerika nesdílí.
Mýtus třetí: Demokracie na Západě je skálopevná. Realita: Voliči v řadě západních zemí buď už ve svobodných volbách zařídili, anebo se chystají zařídit, že jejich vlády budou proruské a antidemokratické.
Mýtus čtvrtý: Česká společnost je většinově demokratická a je v tomto směru o parník před dejme tomu společností slovenskou. Realita: Stačilo pár týdnů a česká vláda se srovnala ve své zhůvěřilosti s vládou slovenskou. „Většinově demokratičtí“ voliči bušící se v prsa nad českou vlajkou přitom svěřili demontáž české samostatnosti dvěma, mám-li použít jejich vlastní slovník, politikům z dovozu.
Mýtus pátý: Většina československé společnosti úkorně nesla sovětskou okupaci po roce 1968 a neustále toužila po svobodě. Realita: Většině tehdejší společnosti, obzvláště na Slovensku, ale i v Česku, tento režim nebyl po chuti, ale naučili se v něm žít a někteří dokonce tak, aby z něj pro sebe vytřískali co nejvíce materiálních a mocenských blah. Jejich nostalgičtí dědici mají nyní svou vládu.
U lidí, kteří mi na síti argumentovali, že v jejich okolí tomu tak nebylo, vycházelo najevo, že jejich okolí bylo sociálně úzké a nepatřilo k většinovému proudu dělníků, úředníků a rolníků, mezi kterými jsem se pohyboval celá 80. léta.
Z toho plyne zboření šestého a hlavního mýtu: že se společnost musí sjednotit. Realita je taková, že příkopy mezi lokaji a svobodnými lidmi zakopat nelze.
Bude tady kdo s koho. Po odhození klapek se ať každý rozhodne, kam svým založením patří.
