Článek
Zvířátka se tam shromáždila a volila lesní zastupitelstvo. Bylo to všechno podle pravidel, zvířátka totiž lpěla na tom, aby každá volba byla přísně svobodná a demokratická.
Přišlo dost lesních voličů. Naštěstí už do těchto končin dorazily výdobytky moderních technologií, takže sčítání hlasů netrvalo až tak dlouho. A výsledky byly oznámeny jen několik hodin po uzavření pařezů, které sloužily jako volební urny.
Zastupitelstvo bylo zvoleno a v dalším sledu z vůle vítězných zástupců zvířat musela vzejít lesní vláda. Zvířátka, která získala většinu hlasů, začala přemýšlet, koho budou nominovat na jednotlivá ministerstva.
Všechna zvolená zvířátka, která se podílela na formování lesní vlády, bezvýhradně uznávala, že premiérem má být starý lišák. Nehledě na svůj věk to byl lišák strašně aktivní. Pořád lítal po lese a rozdával koblihy. Ano, i zvířátka se divila, proč rozdával koblihy, když nikdo v lese ty koblihy vlastně ani nežere, ale rozdával je zdarma. Proto jeho voliči koblihy s vděčností přijali a pak mu hodili hlas do pařezu.
Lišák se dohodl s dalšími zvířecími stranami, že spolu sestaví kabinet a budou vládnout. Sám lišák sice měl nějaké nevyřešené problémy, protože ač chtěl řídit tento les, tak zároveň mu tam patřilo x hektarů půdy i se stromy. Ale slíbil, že to všechno urovná.
Soustředil se proto na vyjednávání s jinými zvířecími stranami o jejich kandidátech na lesní ministry. Nakonec se začala rýsovat nová vláda. Na ministra lesního hospodářství byl nominován brblavý jezevec, finance měla spravovat pávice v národním kroji, o zdraví zvířátek se chystal postarat stehlík, který přiletěl z finské tajgy.
Byla také zvolena hlava zastupitelstva. Trochu matoucí pro lesní obyvatele bylo, že tuto funkci obsadila ryba fugu. Ale tolik se chlubila svým lesním vlastenectvím, že zvířátka nad tím jen mávla tlapou.
Zaseklo se to však na ministerstvu deodorace. Strana Vodoměrky sobě, které tento resort připadl, trvala na tom, že vrchním deodorantem bude skunk, protože voní hranatě.
Jenže vládu měl jmenovat prezident medvěd. Smrdí, řekl prezident, je pro to bezpočet důkazů a zvířátek, která se z něj poblila. Proto nemůže být deodorantem. Ale může, ale musí, my to tak chceme, křičely vodoměrky v běhu po vodní hladině.
Ostatně k obsahu této historky existuje krátké video.
Český Ústavní soud tak možná bude rozhodovat, zdali může být skunk deodorantem.
Jenže ať rozhodne jakkoliv, skunk smrdět nepřestane.