Článek
Předchozí věty si představte v kontextu roku dejme tomu 1985, neřkuli roku 1958. „Ale to je nepředstavitelné,“ řeknou pamětníci.
Za prvé žádní majitelé restaurací nebo kulturních domů neexistovali. Z definice. Soukromé vlastnictví byl dávno překonaný buržoazní přežitek. V zemi bylo ve velkém povoleno jen vlastnictví státní nebo družstevní. Osobní vlastnictví bylo přísně vymezeno jako vlastnictví věcí, které neslouží k podnikání ani k obdržení zisku, ale pouze k osobní spotřebě jednotlivce či domácnosti.
Za druhé nebyla síla, která by přiměla nikoli majitele, ale vedoucí restaurací či kulturních domů, kterým byla tato zařízení svěřena do správy státem nebo družstvem, ale ve skutečnosti stranou, aby odmítli poskytnout zmíněné prostory pro akci téže strany.
Jistě, mohli se teoreticky vzbouřit a hrdě hodit do ksichtu stranickým a státním funkcionářům svazek klíčů, který dosud spravovali. Pak by je ovšem vzpomenutá strana potrestala. Způsoby byly v různých dobách odlišné. Tu práce v uranových dolech, tu jen vyhození z práce na okraj společnosti s následným živořením.
V dobách, o kterých je řeč, nebyla v Československu jen jedna partaj. Působila tady celá Národní fronta. Od roku 1960 do roku 1989 sdružovala strany a organizace. Byla tam Komunistická strana Československa, vedoucí síla ve společnosti a státu, Československá strana socialistická, Československá strana lidová, Strana slobody (na Slovensku), Strana slovenské obrody, Revoluční odborové hnutí, Socialistický svaz mládeže, Svaz československo-sovětského přátelství, Svazarm a další.
Reálný stav ale připomínal současné hnutí ANO. Hemží se to všelijakými pohyblivými tvory, ale ve skutečnosti vše řídí jediný člověk, Andrej Babiš. Tak to bylo i v Národní frontě, kde měla vše pod palcem KSČ.
Metodu zaklekávání na ty, kdo se mu znelíbí, Babiš také převzal od někdejších soudruhů. Současní podnikatelé, i kdyby jejich stáří nebylo tak značné, aby rudá kolena pocítili na svém krku osobně, mají cosi jako genetickou paměť, která všechno komunistické odmítá na úrovni biologické štítivosti vyjádřené blitím.
Jaký potom div, že komunistům, kteří se svou barvou netají, ale naopak se jí chlubí, neotevřou dveře svých zařízení.
Ale to jsou dnes jiní komunisti! jsou často slyšet hlasy ve veřejném prostoru. Prý už jsou slušní a represe nechtějí. Jsou pro lidi. Jenže: povídali, že mu hráli. Volají spolu s dalšími po změně režimu.
Soukromí podnikatelé by od nich po splnění tohoto snu mohli očekávat leda hrubý rudý pytel na hlavu. Odpovídají preventivně hrubou záplatou.