Článek
Zážitků z nejrůznějších prostředí mám hodně. Hovořilo se především o Rusku a Ukrajině, ale v souvislosti s tím i o české politice a české společnosti. Nebyla to moje první zkušenost tohoto druhu. Sérii podobných setkání jsem měl v roce 2016 a také to bylo napříč republikou. Rozdíl mezi tehdejší náladou a reakcemi posluchačstva a tím, co jsem zažil v uplynulém roce, byl však nebetyčný.
Před sedmi lety přijímala naprostá většina účastníků argumenty, že Rusko je s námi ve válce a že se to bude stupňovat, v lepším případě jako blouznění redaktora z Prahy, v horším případě jako nepřátelský výpad, proti kterému je třeba vyrazit na zteč. Nejlepší vyznamenání jsem získal od pána na besedě v Šumperku. Nevěděl, jak má co nejvýrazněji vyjádřit svou nevraživost na mou adresu, a tak řekl: „Vy jste ten…lobbista!“ Když jsem chtěl vědět, čeho jsem tedy lobbistou, na chvíli se zamyslel, ale pak se jeho tvář rozzářila: „Vy jste lobbista demokracie!“
Po 24. únoru 2022 je atmosféra úplně jiná. Lidé se skutečně chtějí dozvědět, co vede Rusko k barbarství, které předvádí nejen na Ukrajině, ale také uvnitř vlastní země. A tak si povídáme, můžeme spolu nesouhlasit, můžeme si vysvětlovat pozice, a přitom jsme na stejné lodi. Jen jednou, v Ostravě, se ozval nějaký pan Chcimír, který však odmítal poslechnout cokoliv, co by usvědčovalo Rusko ze zločinů. S takovými jedinci je dialog nemožný, navíc když vám skáčou do řeči. Čas je drahý, bavit se lze jen s lidmi, kteří doopravdy chtějí vědět, oč ve světě a u nás nyní kráčí.
Zatykač Mezinárodního trestního soudu v Haagu na hledaného Vladimira Putina, u něhož existuje důvodné podezření, že je válečným zločincem, vnesl jasno i do našich vnitřních poměrů. Každá další akce chcimírů a přidružených jednotek, které se vyznačují podporou Putina a nenávistí k Ukrajině, bude od nynějška akcí ve prospěch mezinárodně hledané osoby s podezřením na spáchání válečných zločinů.
Jakékoli vykrucování, že tomu tak není, si mohou příslušní aktivisté nechat pro své příznivce.
