Hlavní obsah

KOMENTÁŘ: Zneužití zpravodajské služby: Fraška, nebo vážná věc? - Jan Dubenský

17. 7. 2014, 9:19

První dějství komedie, v níž hlavní roli sehrály špičky jedné zpravodajské služby, když s cílem ochrany „vlasti a plnění rozkazů“ vydávaných šéfovou našeho bývalého premiéra Nečase, dokázaly znemožnit své rodné Vojenské zpravodajství, máme za sebou.

Dubenský

Článek

Policejní manévry  na Úřadu vlády tak po celém roce intenzívního vyšetřování našly své „ocenění“ v podobě nepravomocných rozhodnutí soudu, při kterých řídící celé akce, dnes už paní Nečasová, obdržela podmínku a zpravodajci, kteří ji na slovo poslouchali, „vyfasovali“ hrozbu kázeňského postihu. A plukovník, který měl z pozice své vysoké funkce celé šmírování paní tehdejší premiérové na starosti, byl zproštěn viny, neboť rozkaz je v armádě rozkaz a o něm se nediskutuje…!

Celému tomuto „srandopodniku“ pak nasadil korunu soud, který se nepodíval do zákona (a přitom -  jak se elévům právnického řemesla připomíná - i malé nahlédnutí do zákona odstraní velké pochybnosti) a rozhodl v rozporu s ním o postoupení věci ke kázeňskému projednání dnes už letitého civilisty gen. v záloze Páleníka.  Ale jsme národem, z jehož smyslu pro absurdity těžil nejeden spisovatel, a tak to celé připomíná spíš povedenou taškařici než něco, co by stálo za vážnou pozornost.

Ale žerty stranou...

V daném případě nejde o „akci“ putimských strážmistrů, kteří chtějí získat ostruhy od pana prvního radního za to, že vypátrají, s kým paní starostová „zanáší“, ale o činnost významné státní instituce, jedné ze tří zpravodajských služeb České republiky. Ta je přesně definována v zákoně o zpravodajských službách České republiky č. 153/1994 Sb. a v zákoně o Vojenském zpravodajství č. 289/2005 Sb.

K výdobytkům polistopadové éry totiž patří, že činnost tzv. tajných služeb (na rozdíl od tehdejších složek StB) je upravena zákonem a zákon současně přesně stanoví, kdy a jakým způsobem tyto služby pracují a jak mají být kontrolovány.

Přestože mně hlava nebere, proč sledování tehdejší paní premiérové zajišťovala vojenská „kontrarozvědka“ (bez vědomí a součinnosti jinak s věcně nepochybně příslušnou „civilní“ Bezpečnostní informační službou), je třeba upozornit, že zákon zná přesný a jednoznačný postup, jak v takových situacích postupovat, když souhlas k užití sledování je vyhrazen výhradně ministrovi obrany.

Přitom nejde o žádnou formalitu. Zákon totiž dává Vojenskému zpravodajství k použití významné specifické prostředky získávání informací, přičemž sledování patří k těm zpravodajským prostředkům, které – pokud by byly použity v rozporu s podmínkami stanovenými v zákoně – značným způsobem zasahují do zákonem zaručených občasných svobod.

U každého nového příslušníka zpravodajské komunity je proto již při jeho přijetí do služby  důsledně dbáno na to, aby ve své činnosti plně respektoval zákonné podmínky své činnosti, a  jejich dodržování je soustavně kontrolováno. Proto špatný příklad vysokých představitelů zpravodajské služby, byť prezentovaný téměř v komediální podobě, není dobrým morálním apelem pro její příslušníky. Nemělo by totiž platit ono příslovečné, co je dovoleno bohovi….

Zákony upravující činnost všech našich zpravodajských služeb mají i ustanovení o kontrolních pravomocích vlády a Parlamentu České republiky. Bohužel, u parlamentní kontroly přes dvě desetiletí od přijetí zákona o zpravodajských službách, nebyl dosud připraven a schválen v něm předpokládaný speciální zákon, který by měl zajistit komplexní podrobnou úpravu kontroly činnosti těchto služeb.

Jan Dubenský

Právník, který většinu svého profesního života spojil s armádou. Dlouhé roky zastával funkci vojenského prokurátora, později přešel na ministerstvo obrany.

Věnoval se rehabilitačním procesům, například případu generála Václava Prchlíka.

Publikoval v Kriminalistickém sborníku a Československé kriminalistice, několik let byl odborným redaktorem rezortního časopisu Vojenská prokuratura a Prokuratura.

Průšvihy, které s ochranou osobní integrity občanů před různým nezákonným špiclováním  nejen ze strany zpravodajských služeb, se  v demokratických státech Evropy objevují. Úsměv nad naší nepovedenou sledovací aférou by ale měl odpovědným politikům zamrznout v tváři s vědomím, že příště by mohlo jít už i o vážné věci. Proto by bylo vhodné zamyslit se nad tím, zda máme naše zpravodajské služby v pevných rukou a pod důslednou a kvalitní kontrolou.

Reklama

Související témata:

Výběr článků