Článek
„Nehodláme nikoho nutit k výměně fungujících kotlů za drahá tepelná čerpadla,“ uvedl rovněž britský premiér. Dotaci na ně vláda zvýší z 5 000 na 7 500 liber. Ovšem nejméně 40 procent domů k tomu potřebuje nákladné zateplení. Vždyť pocházejí z doby královny Victorie. A na to zadlužený stát nemá.
Přestože Sunak případné kritiky ujistil, že cesta k nulovým emisím je jednou provždy daná, ale „kdybychom postupovali podle současného harmonogramu, ztratili bychom souhlas našich občanů,“ jeho projev okamžitě vyvolal hysterický mediální řev, a to nejen na levici, ale i mezi mnoha vlivnými konzervativci.
Kdo se tady prosí o souhlas, klima je otázkou bytí a nebytí, zelená politika se od zákona na ochranu klimatu (2008) stala součástí konsensu britského politického establishmentu a premiér z utilitárního a nemorálního důvodu porušil kultovní dogma a rozbil jednotu. Komu záleží na zbídačení obyvatel, když jde o život? Problém jsou přece lidé, to kvůli nim planeta umírá. Jak prohlásila před časem německá aktivistka Verena Brunschweigerová: „Každé dítě, které se nenarodí, ušetří světu 50 tun CO2 ročně.“ Apokalyptici nepochybují, žádné důkazy neplatí, a kdo se odváží nějaké předkládat, musí být vyloučen z veřejné debaty.
Je známo, že je Sunak v politice veleopatrný, zelené šílenství podporoval, proto také zrušil zákaz výstavby větrníků na pevnině. Co ho tedy přimělo k obratu? Nebyl to přece jen politický pragmatismus? Konzervativci dlouhodobě kulhají za labouristickou opozicí o 20 procentních bodů, což by jim přivodilo volební masakr. V červenci ale nečekaně vyhráli doplňovací volby v londýnském okrsku, protože se jejich kandidát postavil proti penalizaci starších vozů, kterou nařídil londýnský starosta. Vandalové pak zničili třetinu všech nainstalovaných kamer. Lidé kvůli inflaci chudnou a blížil se zákaz naftového topení (2026), jenž by se dotkl venkovských, převážně konzervativních voličů, kteří nemají rozvod plynu. Vláda si konečně uvědomila, jak drahá je výstavba větrníků, když překvapivě utrpěla totální fiasko při konkurzu na prodej licencí. Od poslední aukce před dvěma lety náklady stouply o 70 procent a dotace zadluženého státu se ukázaly nedostatečné.
Premiér prozradil, že se pravda o financování přestavby ekonomiky zamlčovala. Zelená politika je astronomicky drahá, nepřinesla žádná pracovní místa, znamená závislost na Číně a náklady neustále stoupají. Každý premiér bez ohledu na stranickou příslušnost de facto lhal. Možná si Sunak ani neuvědomil, že mluvit o nákladech ohrožuje politiku nulových emisí, k nimž žádná realistická a pragmatická cesta nevede. Utopie není dosažitelná, a čím více lidé zchudnou, tím více se budou bouřit. Bude zajímavé, zda se nyní udrží režim nutící britské automobilky, aby do roku 2030 dosáhly 80procentní výroby elektromobilů. Jejich nabídka už dnes převyšuje poptávku. A Británie není ani schopna přestavět včas rozvodnou síť na zvýšení výkonu a lidé podezírají establishment, že usiluje o likvidaci osobní mobility.
Spoluzakladatel Greenpeace Patrick More nedávno kajícně přiznal, že je zelená politika smrtelná. „Pokusy zakázat dusíkatá hnojiva, jak ukázal případ Šrí Lanky, ohrožují život poloviny lidstva. Úsilí zachránit planetu v sobě ukrývá přání smrti. Planetu zachraňovat nepotřebujeme.“