Očima Saši Mitrofanova: Úleva z normálního člověka

Marta Gottwaldová se, jak známo, ve skutečnosti jmenovala Marie. Marta jí asi připadalo jako nóbl jméno. Nakonec si jako komunistická první dáma nechala říkat milostivá paní. Kdyby přitom ještě zasahovala do politiky, byla by ideálním naplněním teze, která se připisuje Leninovi, tedy že se každá kuchařka musí naučit řídit stát. Budiž ale řečeno, že politiku nechávala svému stolařskému manželovi.

Klement Gottwald byl nadšeným a bázlivým otrokem nedostudovaného faráře. Společně nechávali ničit tisíce až statisíce lidí. Farář byl obklopen jeřábníkem, soustružníkem, ševcem a dalšími nevzdělanci, kteří však určovali osudy milionů vlastních občanů a následně osudy lidí v jiných zemích. Včetně Československa.

Moje představa je, že kuchařka může být vysoce váženou, a dokonce milovanou osobou, když dokáže mistrovsky dělat svou práci. Tedy když skvěle vaří. Stát řídit nemá, to není její kvalifikace. A tak je to s každou profesí. Vysoce postavený politik by navíc neměl být exot či grázl.

Uvedené příklady patří do dob komunistického vládnutí. Jenže když mohli obyvatelé České republiky sami všelidově zvolit hlavu státu, poslali nahoru zlého exota. Dnes, pár měsíců před jeho odchodem, to už není nutné vysvětlovat. Jiný exot byl na Pražském hradě těsně před ním, i když vzešel z parlamentní volby.

Za pár dnů hlasy voličů rozhodnou, kdo bude dalším českým prezidentem. Situace nemůže být názornější. Andrej Babiš navázal na linku od Klementa Gottwalda přes Miloše Zemana k sobě a vystupuje jako megasprostý superxot. Václav Klaus dokázal být nesnesitelný sobec, ale také ovládal vystupování hodné hlavy státu, když se mu to hodilo. Miloš Zeman, zvláště ke konci, sestoupil do suterénu o hodně kroků, ale ani tak nepůsobil vždy dojmem karikatury. Andrej Babiš vsadil na to, že bude největší grázl.

Uvedu jen dva čerstvé příklady. Tady je první:

A tady druhý:

Proti tomuto ukázkovému hulvátství nestojí žádný anděl s křidýlky, ale normální člověk s průpravou pro výkon funkce. Petr Pavel prostě mluví a chová se jako spousta jiných. Úleva, která z toho pro mnoho voličů po historicky dlouhé plejádě exotů pramení, je skoro hmatatelná.