Článek
Orbánova prohra oslabuje argumenty prezidenta o jeho vlastní neomylnosti a bezchybném instinktu vždy vybírat vítěze.
Trump a jeho spojenci propagovali maďarský model vlády jako příklad ostrůvku normálnosti, který hájí konzervativní hodnoty v Evropě. Důraz na suverenitu se promítl i do loňské americké strategie národní bezpečnosti, která definovala snahu změnit kurs Evropy směrem k orbánovskému akcentu na národ a boj proti migraci jako jeden z klíčových cílů zahraniční politiky.
Volební verdikt zároveň oslabil image prezidenta jako lídra, jehož podpora neomylně směřuje k vítězům. Trump se totiž ke končícímu premiérovi silně přimkl. V posledních několika měsících opakovaně vyzval Maďary, aby Orbána podpořili, začátkem dubna pro něj natočil video a do Budapešti vyslal i viceprezidenta J. D. Vance.
Výsledky naznačují, že volby rozhodla především domácí politika a osobnosti lídrů. I tak poskytlo Maďarsko opozičním demokratům v USA další argument o politické slabosti úhlavního nepřítele před kongresovými volbami.
Dopady pro Trumpa však nelze přeceňovat. Je nepravděpodobné, že by se maďarský faktor promítl do podpory uvnitř USA, kterou nejvíce ovlivňuje ekonomika a válka v Íránu. Zároveň je pro jeho politiku typický princip, dle kterého každé spojenectví končí, když přestane být výhodné. Viktor Orbán brzy pozná, že aliance s Trumpem stála na slabších základech, než si myslel.
Trump opakovaně prokázal schopnost popírat vše, co pronesl před několika dny či hodinami. Takže lze očekávat jeden ze dvou scénářů, jak se k maďarským volbám postaví. Zaprvé se může pokusit přimknout k nastupujícímu premiérovi Péteru Magyarovi, který v kampani cíleně vynechával kritiku USA. Hnutí MAGA by nemělo problém orwellovsky přijmout novou realitu a popřít to, co bylo ještě nedávno dogmatem.
Druhou možností je svalit vinu na viceprezidenta. Ten byl spojen s podporou Fideszu ještě víc než šéf Bílého domu. Ochota přehodit politickou odpovědnost za vlastní nezdary na své stoupence je styl, který Trump praktikuje od začátku politické kariéry. Takto si připravil půdu i u neúspěšné války v Íránu, když J. D. Vance vyslal do Islámábádu vyjednávat v čele mírové delegace.
Bez ohledu na omezené dopady v domácí politice Trump volebním výsledkem ztratil svého nejprominentnějšího evropského spojence. Nepochybně bude nadále kritizovat domnělý civilizační úpadek Evropy, bude však muset najít jiný příklad, na kterém by mohl demonstrovat úspěch svého politického stylu mimo USA.