Článek
Motoristický vládní zmocněnec Filip Turek označil lidi na ministerstvech za parazity. Pak to omlouval tím, že mínil aktivisty. Jak moc se to úředníků dotýká?
Nechci ani těm výrokům, ani těm osobám přikládat větší důraz a váhu, než mají. Lidé se cítili velice dotčeni, což se jim vůbec nedivím. Takový slovník do politiky nepatří.
U úředníků ale nejde jen o tento výrok. Jsou dlouhodobě terčem dehonestace ze strany politiků, části veřejnosti a bohužel i některých médií.
Jsou úředníci aktivističtí?
Vůbec nevím, co si pod tím mám představit. Co je aktivistický úředník? Úředníci mají úkoly spojené s ochranou či prosazováním veřejného zájmu a dodržováním legislativy. Nepochybuji, že někteří mohou být horlivější než jiní, nebo že jejich přístup nemusí konvenovat někomu z vedení. Ale nevidím důvod pro to označovat úředníky jako příliš aktivistické.
Politici často zmiňují, že máme moc úředníků. Kolik jich je?
Nemáme hodně úředníků. V porovnání s některými podobně velkými evropskými státy máme státních zaměstnanců poměrně málo. V současné chvíli je to méně než šedesát tisíc.
Když se totiž mluví o půlmilionových armádách, zahrnuje to i hasiče a učitele, rozhodně nejen úředníky.
Těch zmíněných sotva šedesát tisíc klasických státních úředníků, to jsou lidé na všechny agendy. Na ministerstvech sedí jen velmi malá část z nich. Zbytek jsou pracovníci úřadů práce, finanční správy, pozemkového úřadu, katastrů, inspekcí, hygien a dalších orgánů.
Přístup politiků se odrážel i v tom, že veřejným zaměstnancům několik let nerostly platy.
Reálné platy na úřadech za posledních pět let klesly zhruba o třetinu a nyní jsou absolutně nekonkurenceschopné.
Platové tarify, tedy jediná garantovaná složka platu, jsou v řadě případů pod limitem minimální mzdy nebo zaručených platů. Stát stanoví minimální odměňovací hranice, ale sám je není schopen nebo ochoten v tarifních tabulkách nastavit.
Kolik lidé pracující na úřadech vlastně v průměru berou?
Když se podíváme na nejvíce zastoupenou platovou třídu a započteme průměrný osobní příplatek, tak třeba odborná pracovnice na Úřadu práce, na České správě sociálního zabezpečení nebo na kontrolním orgánu, která má minimálně středoškolské vzdělání a zhruba třicet let praxe, se bude pohybovat okolo třiceti pěti tisíc hrubého. A to včetně Prahy.
To nejsou závratné peníze za činnost, kterou nikdo jiný dělat nemůže, navíc často při agresivních útocích ze strany veřejnosti.
Daří se platy navyšovat?
Vláda od 1. dubna zvýšila platové tarify o devět procent. Bohužel s tím nešly dohromady dostatečné prostředky na objemy platů. Úřady nedostaly tolik peněz, aby se to všude reálně projevilo. Tam, kde se sníží odměny nebo jiné netarifní složky, lidé skončí v ročním souhrnu plus minus stejně.
Ale to je jen první potřebný krok. Nezajistí ani to, že tarify nebudou pod zákonnými minimy, ani to, že půjde o platy, které někoho přilákají nebo udrží. Mladí lidé často nastupují za výrazně nižší částky než třicet tisíc a do dvou let odcházejí. Ve zvyšování tarifů by bylo potřeba pokračovat.
A není občas kritika úředníků oprávněná? Například u nepodařené reformy stavebního řízení pirátského exministra Ivana Bartoše nebo nyní kvůli komplikovanému zavádění jednotného měsíčního hlášení?
V první řadě si řekněme, že digitalizaci nedělají řadoví úředníci. A ono je to do určité míry škoda. I ministru Bartošovi jsme vytýkali, že než se systém narychlo spustil, měl se víc konzultovat s lidmi, kteří s ním reálně pracují. Spousta chyb by se dala odladit předem.
Digitalizace je u nás dlouhodobě podceňovaná. Jsou tam problémy legislativní, smluvní, finanční, kapacitní i odborné. Chybí odborné konzultace, uživatelský pohled a testovací fáze.
Digitalizace musí fungovat nejen pro člověka před přepážkou, ale i pro člověka za ní. Ne jako systém Jenda pod ministerstvem práce a sociálních věcí, kde občan sice podal žádost elektronicky, ale úředník s ní pracoval velmi podobně jako dřív – různě údaje přenášel, přepisoval a tak dál.
Vláda Andreje Babiše (ANO) po nástupu ve státní správě propouštěla. Další vlna by měla proběhnout v červenci. Jak moc se to odrazí na činnosti úřadů?
Kriticky jsme se vůči tomu vyjadřovali už před Vánocemi. Naše odborové organizace na jednotlivých ministerstvech tehdy neměly k dispozici potřebné podklady v podobě, kterou předpokládá zákon. Když se dělají změny, musí se projednat s odborovou organizací. A tak tomu nebylo.
Platí to i pro červenec?
U škrtů připravovaných k 1. červenci jsme trochu v jiné pozici. Tam už se s námi změny projednávají. Škrty přitom neprobíhají jen na ministerstvech, ale i v podřízených organizacích a úřadech s celostátní působností.
Premiéra Babiše jsme dopisem vyzvali k jednání. Připomněli jsme mu, že před volbami přislíbil, že škrty většího rozsahu nebudou primárním krokem a že by jim měla předcházet důkladná analýza.
Jaký to bude mít dopad, je těžké odhadnout. Někde zřejmě dochází i k adresnému rušení míst lidí, kteří třeba nemusí politicky souznít s aktuálním vedením ministerstva. O tom není pochyb. A pokud jde o dlouholeté odborníky, ty se opravdu nedaří nahradit.
Kteří to byli?
Konkrétní jména říkat nebudu. Týkalo se to i některých vysokých představitelů ministerstev.