Článek
Ještě před devíti měsíci dával Trump jasně najevo, že chce všechny války, zejména tu na Ukrajině, co nejrychleji ukončit. Rád by získal Nobelovu cenu míru. Větě „To jsou nám paradoxy, pane Vaněk,“ lze jen přitakat.
Trump se však nezměnil přes noc ve válečníka. Nezavrhl nedávnou minulost, kdy s chutí předvádí, že je schopen urovnat konflikty, což se ukázalo v Kongu nebo když dotlačil Arménii k podepsání mírové smlouvy s Ázerbájdžánem. Nejraději by však dosáhl konce války na Ukrajině.
Trump kvůli tomu vysílal na schůzky z Rusy nejen své emisary, ale několikrát mluvil s ruským prezidentem Vladimirem Putinem sám. Dokonce se s ním sešel na Aljašce. Nevzešlo z toho nic, Rusko dále vede válku a útočí nejen na frontě, ale i v týlu na civilní objekty. Ani s tím nepřestalo.
Americkému prezidentovi došlo, že ho Putin tahá za nos a válku na Ukrajině ukončit nechce. Kreml na žádný kompromis nepřistoupil, stále požaduje odevzdání Krymu a čtyř ukrajinských oblastí i ukrajinskou neutralitu jako před jednáními. Byť by se americký prezident rád viděl v roli muže, který dokáže válku ukončit, dochází mu, že to nijak snadno nepůjde, pokud vůbec.
Putin je neoblomný. V Kremlu by si ale měli uvědomit, jak to vypadá, když americká administrativa zjistí, že její mírové úsilí neuspělo. Když Írán nepřistoupil na novou dohodu o svém jaderném programu, přestala brzdit izraelské jestřáby a americké letectvo shodilo na íránské podzemní jaderné komplexy protibunkrové bomby. Nemluvě o tom, jak to dopadlo s jemenskými Húsíi, když začali cílit na americké lodě.
Trump má rád dohody, ale taky se dokáže pěkně naštvat, když není alespoň trochu po jeho. To neznamená, že bude bombardovat Moskvu, ale Kreml se může dostat pod časový tlak.
S časem zatím závodí jen Ukrajina, která nutně potřebuje, aby se ruská agrese zastavila dříve, než ji Rusko zlomí, protože má menší zdroje. S časem však začíná závodit i Rusko. Dohánějí ho ekonomické problémy, jaké přináší přechod na válečné hospodářství. Růst tažený válečnou výrobou se zpomaluje, v továrnách chybějí dělníci, kteří jsou na frontě, investice brzdí vysoké úrokové sazby, jež krotí inflaci. Putin počítá s tím, že Ukrajina kapituluje dříve, že se ocitne ekonomika v příliš velkých problémech a on shrábne bank.
Pokud však Trump dospěje k tomu, že se Putin nechce dohodnout, může uvolnit prodeje zbraní, které zasáhnou ruský týl. Trump už přesvědčuje země EU, aby spolu s USA uvalily stoprocentní cla na země nakupující ruskou ropu a plyn, předevím na Čínu a Indii. To by na Rusko tvrdě dopadlo a už by nemohlo kalkulovat s protahováním konfliktu.
Musí počítat s tím, že Západ bude postupně rušit omezení na použití dodaných zbraní. Hlavně si musí uvědomit, že se i na Západě se začínají roztáčet kola zbrojní výroby, a nejen v případě dronů. Trvá to sice dlouho a jde to pomalu, ale výroba velkorážových dělostřeleckých granátů už stoupá. Rheinmetall otevřel novou muničku. V Dánsku vzniká továrna na výroba pohonných hmot pro ukrajinské rakety. Společné zbrojní podniky se budují i na Ukrajině.
Pokud se válka bude protahovat, Rusku se může stát, že bude čelit mnohem silnější ukrajinské armádě. Problémy přitom má i s tou současnou. Ruská ofenzíva vedená na jaře a v létě neuspěla. Pokrovsk nejen nepadl, ale nebyl ani obklíčen a Rusové se museli kousek stáhnout. Postoupili sice u Kupjansku a ovládli Časiv Jar, jenomže před nimi stojí další ukrajinské obranné pozice chránící Slovjansk a Kramatorsk. V dlouhých střetech nakonec rozhoduje ekonomická síla, což potvrdily obě světové války. V té druhé Sovětský svaz nesl tíhu bojů, ale držely ho mamutí dodávky pomoci Spojenců.
A Rusku svazuje ruce i to, že nechce válku s NATO. Když se dostaly dva tucty dronů nad Polsko. Napřed dělalo mrtvého brouka. Jakmile uvidělo reakci, kdy nejen vlétlo několik stíhače, ale NATO hned aktivovalo článek 4, začalo říkat, že to za nic nemůže a chce jednat. Otestovalo nejen reakci NATO, poodhalilo i sebe.
