Článek
Vlastně dobře to pojmenoval premiér Petr Fiala, který vzkázal občanům, aby mysleli na ty, kdo přišli o své blízké a letošní Vánoce pro ně budou nepředstavitelně smutné. „Sdílejme s nimi jejich zármutek a bolest. V této těžké chvíli bychom se měli spojit svou ohleduplností a vzájemným porozuměním, a tím vyjádřit úctu obětem tohoto brutálního zločinu,“ uvedl.
Čtrnáct zmařených životů má moc, věřím, proměnit společnost, posílit její soudržnost a odolnost a třeba ovlivnit i podobu politiky.
Možná je to představa naivní – vždyť ani jiné tragédie a krize nezměnily zemi na delší čas. Psychiatři vědí, že reakce společnosti na krize má několik etap – od heroické přes idylickou, kdy se lidé semknou a pomáhají, chovají se obdivuhodně, což trvá zpravidla několik týdnů. Pak přijde deziluze. Frustrace, konspirační teorie, hledání viníků, to vše otravuje společnost měsíce, někdy i roky.
Přesto věřím, že úcta k obětem sprosté vraždy nás přiměje, abychom začali upřednostňovat to, co nás spojuje. Že budeme schopni vyměnit odstup a zdrženlivost za větší pochopení, sobeckost za spolupráci. A týká se to i politiků.
Protože obdivuhodná reakce české společnosti na ruskou agresi na Ukrajině a vstřícnost k uprchlíkům ukázaly, že umí být pozitivní a pomáhající výjimečně dlouho. Že je jí někdy vlastní schopnost upřednostnit společné zájmy.
Vím, že tahle předpověď se může ukázat jako bláhová. Že mezi lidmi a ve společnosti, o politicích nemluvě, to takhle chodí jen výjimečně. Už po Novém roce může být život zase šedivý, zatížený denními starostmi a politickým soupeřením.
Ale některé okamžiky ze života pospolitosti v Česku dávají naději. Kvůli čtrnácti statečným a jejich blízkým bychom je měli zopakovat. Václav Havel dodal slovu naděje důležitý význam: Je to jistota, že něco má smysl.
A americký profesor environmentálních studií David Orr doplňuje: „Naděje je víra, že věci se vyřeší, ať jsou vyhlídky jakékoliv. Naděje je slovo s vyhrnutými rukávy.“
