Článek
To je rozumné opatření, které platí už v řadě evropských států. U nás si můžeme být jisti zejména tím, že debatu o ministerském návrhu budou provázet ty nejabsurdnější argumenty. K důvodům takové argumentace přitom nepatří jen libertinské blouznění některých politiků na pravici, ale zejména skutečnost, že nemálo politiků bude zase jednou argumentovat pod taktovkou tabákových společností a jejich lobbistů.
Všemožné argumenty pro a proti zákazu kouření v rozsahu, který navrhuje ministr Němeček, bychom si přitom mohli klidně odpustit, protože tyto debaty při schvalování podobných zákonů proběhly už v řadě evropských zemí. V nich také existují spolehlivá data, která ukazují, že zákaz nejenže nesnížil zisky majitelů restaurací, ba naopak je v mnoha případech zvýšil, protože do restaurací začali více chodit nekuřáci a rodiny s dětmi.
Existují také data, která ukazují, že v zemích, kde se podařilo omezit kouření, poklesl výskyt některých nemocí, které jsou s kouřením spojeny. Lépe jsou na tom zásluhou zákazu kouření na veřejných místech a v restauračních zařízeních zejména lidé, kteří sice nekouří, ale byli vystavováni tabákovému kouři.
V českém kontextu jsou pikantní zejména argumenty o svobodě. Naši bojovníci za svobodu uznávají totiž vesměs jen svobodu kuřáků kouřit, kde chtějí, a také údajnou svobodu majitelů restauračních zařízení rozhodovat o tom, zda se v „jejich“ zařízení bude kouřit.
O svobodě nekuřáků nebýt vystavován potenciálně smrtícím účinkům tabákového kouře se u nás téměř nediskutuje. A když už ano, pak tak, že přece mají svobodu do restaurací, kde se kouří, nechodit.
Jenže restaurace, ač soukromě vlastněný podnik, není v pravém slova smyslu soukromé zařízení, kde si majitel může dělat, co chce. Už teď existuje řada hygienických nařízení o tom, jak připravovat a skladovat jídlo, či o tom, komu se smí a nesmí nalévat alkohol. Rozhodování o kouření, které je o poznání nebezpečnější než konzumace několik dní staré omáčky přechovávané v mrazicím boxu, je zatím u nás ponecháno víceméně na majitelích restaurací.
Jiří Pehe
Politický analytik a spisovatel. Zaměřuje se především na dění ve střední a východní Evropě.
Dva roky působil jako ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla.
V současnosti je ředitelem New York University v Praze a vede Pražský institut pro demokracii, ekonomii a kulturu Newyorské university (PIDEC).
Zákaz kouření v restauracích i jiných veřejných zařízeních je při existenci všech dat o hrozivých dopadech kouření opatření natolik rozumné a logické, že se přímo nabízí, aby různé organizace sledující korupci mapovaly, jak bude který poslanec při projednávání zákona argumentovat. Může být zejména zajímavé podívat se na náhlé změny v majetkových poměrech těch, kteří budou argumentovat proti zákazu nebo navržený zákon různými způsoby rozmělňovat. Když totiž někdo jedná evidentně proti rozumu, dost často jsou za tím peníze.