Článek
Putin se nikdy netajil svým obdivem k němu. Stejně jako neskrývá, že dobít ho a získat je jedním z cílů současné ruské válečné agrese – i když v pátek prohlásil, že to zatím není na pořadu dne.
Ukrajinci a obzvlášť Charkované si toho jsou od počátku války vědomi. I to jim stále ještě dodává sílu žít navzdory omezením, čím dál delším výpadkům energií a hlavně každodenní hrozbě smrti.
V posledních dnech se ruští vojáci nečekaně zařízli právě v Charkovském regionu víc než osm kilometrů do těla Ukrajiny. Vzhledem k tomu, že město Charkov leží zhruba dvacet kilometrů od hranic s Ruskem, je situace vážná.
Charkované po začátku války odrazili mohutné ruské útoky. Za uhájení města i regionu zaplatili vysokou krvavou daň. V reakci na to se rozhodli ukázat, že se nátlaku Ruska nepoddají, ale budou žít každý den naplno. Zatím se jim to ještě pořád daří, i když poslední týdny a dny jsou čím dál kritičtější.
Prohlubující se nedostatek munice snížil ukrajinskou schopnost zneškodňovat ruské vzdušné útoky na zhruba třicet procent, což je neúnosně malé číslo. Docházejí také zbraně, síly a vojáci. Ruská materiální převaha se začíná prosazovat i díky tomu, že pomoc od nás, spojenců přichází s fatálním zpožděním.
Nezlomnost bombardovaného Charkova, v němž stále ještě zůstává přes milion obyvatel a kde fungují nejen obchody, kavárny, květinářství, úřady, ale částečně i školy, je zdrojem odhodlání a síly i pro zbytek Ukrajiny. I proto ukrajinský prezident Zelenskyj zrušil zahraniční cesty, aby mimo jiné řešil tamní kritickou situaci.
„Jestli padne Charkov, tak to pak půjde jako domino,“ píše přes mobilní aplikaci známá z Poltavy. Její prarodiče pocházeli ze Šestakova východně od Charkova. Prý je poprvé ráda, že už nežijí. „Nikdy by se domova nevzdali, i kdyby tam měli zemřít,“ dodává.
Její teta odtamtud musela ve středu odejít. Odmítala dosud dům opustit i kvůli synovi, kterému je něco přes dvacet a nesmí za hranice země.
„Evakuovali ji kvůli postupu Rusů a bratranec nejspíš narukuje. Dobrovolně. Nevstoupil zatím do armády kvůli tetě. Ale teď, když tam jsou Rusové… Nechápu, kde se tam vzali, pro všechny je to šok. Tak najednou,“ končí Máša.
To třiadvacetiletá Olja, která zůstala v Charkově jako poslední z rodiny, mi píše: „Je to čím dál těžší a odchází další vlna lidí. Ale věřím, že město uhájíme. Zůstanu za každou cenu. Je to moje město. Bez Charkova není Ukrajina. To ví každý Ukrajinec. I Putin to ví. Spoléháme na vaši rychlou pomoc. Bez ní to nezvládneme. I tohle Putin ví a využil toho.“