Článek
Má dcery Janu a Jaroslavu, dvě vnoučata a tři pravnoučata. Jana a Jaroslava se o něj starají. Shodly se, že tatínek je věčný optimista. „Všechno vidí spíš růžově a celý život má kolem sebe hodné lidi,“ shrnuly.
Obdivují na něm nejenom skromnost a činorodost, ale také přístup k rodině a udržování vztahů. „Vždycky jsme si navzájem pomáhali,“ zdůraznily ženy.
Václav se narodil ve Skašově nedaleko Přeštic a pochází ze zemědělské rodiny. „Naši měli asi šest hektarů polí a čtyři krávy. Nebyli jsme nijak bohatí,“ uvedl senior, který měl staršího bratra a mladší sestru. „Rodiče nás vedli hlavně k pracovitosti a šetrnosti. Člověk si musel vážit toho, co měl,“ doplnil senior.
Jedenáct kilometrů na kole do školy
Nejdříve navštěvoval školu ve Skašově, potom měšťanku v Nepomuku. „To bylo asi jedenáct kilometrů. Dokud to šlo, s kamarády jsme jezdili na kole. Jenom když bylo špatné počasí nebo v zimě sníh, jeli jsme autobusem,“ zmínil.
Vyučil se krejčím u svého strýce. K němu a tetě do Plzně se přestěhoval. „Byl jsem rád, že jsem mohl od práce na poli odejít do města,“ přiznal.
Společně šili především pánské oděvy. „Když zákazníci chodili na zkoušky, učil jsem se s nimi jednat a nosil jim hotové věci domů. ,Milostivá paní, mistr se nechá poroučet a posílá sako,‘ říkal jsem. Dostal jsem pak diškreci, padesátník nebo korunu. To jsem byl spokojený a šetřil si,“ doplnil Václav.
Věnoval se také sportu, mimo jiné byl v Sokolu, a navštěvoval evangelický sbor na Borech. „Náboženství mě vedlo ke slušnému chování,“ poznamenal.
Později se vydal ještě na studie do Prostějova, konkrétně na průmyslovou školu. „Plzeň byla velké město, ale Prostějov zase centrum krejčoviny. Když jsem se vrátil, strýček už mě respektoval,“ vyprávěl senior.
Zůstává aktivní
Po maturitě absolvoval další zkoušky a stal se z něj učitel odborných předmětů spojených s krejčovským řemeslem. Zprvu působil v severočeském Cvikově, následně ve Stodu na jižním Plzeňsku a západočeské metropoli. Jako kantor pracoval až do důchodu.
V současnosti tráví Václav některé dny v přeštickém stacionáři Kristián, který patří mezi služby Diakonie Západ. Rád si povídá s ostatními seniory, zapojuje se do aktivit zařízení a stále si zakládá na módě. „Člověk má vypadat,“ usmíval se stoletý muž v perfektně padnoucím obleku.
Podle něj si dnes lidé málo váží pěkného úboru a oděvu. „Oblečení může člověku dodat autoritu,“ uzavřel.
