Nejstarší šéfkuchař se třemi michelinskými hvězdami vaří i ve 100 letech

„Plánuji pokračovat ještě tak pět let,“ řekl Ono minulý měsíc při oslavách japonského svátku Den úcty ke starším lidem, kde se mu dostalo uznání v podobě dárku a pamětního listu.

Na otázku tokijské guvernérky Juriko Koikeové, jaké je tajemství jeho vitality, odpověděl prostě. „Práce. Už nemohu pracovat každý den, ale snažím se, jak jen to jde, a to i ve 100 letech. Myslím, že práce je ten nejlepší lék.“

Ono, zakladatel slavné restaurace Sukiyabashi Džiro, malého desetimístného sushi baru v suterénu budovy v tokijské čtvrti Ginza, se narodil roku 1925 ve městě Hamamacu. Vařit se začal učit už v sedmi letech v japonské restauraci místního hostince. Do Tokia se přestěhoval ve 25 letech a vlastní podnik otevřel o 15 let později, v roce 1965.

Celý život zasvětil hledání dokonalosti v přípravě sushi. „Dokonalosti jsem ještě nedosáhl,“ uvedl v roce 2012 v dokumentu Jirōovy vysněné sushi. „Budu dál stoupat, dokud se k vrcholu nepřiblížím. Ale nikdo neví, kde vlastně je,“ dodal.

Ono byl vždy proslulý svou oddaností zákazníkům, podle agentury AP dokonce odmítl rezervaci od japonské vlády, která chtěla do jeho podniku přivést tehdejšího amerického prezidenta Baracka Obamu s premiérem Šinzó Abem při jejich setkání v roce 2014.

Jeho restaurace získala tři michelinské hvězdy v roce 2007 jako první sushi podnik vůbec a status si udržela až do roku 2019, kdy byl Ono zapsán do Guinnessovy knihy rekordů jako nejstarší šéfkuchař tříhvězdičkové restaurace. Tehdy mu bylo 93 let a 128 dní.

V roce 2020 však restaurace Sukiyabashi Džiro z průvodce vypadla, protože začala přijímat rezervace pouze od stálých zákazníků nebo prostřednictvím luxusních hotelů.

V posledních letech Ono připravuje sushi už jen pro své nejbližší hosty. „Ruce už mi tak dobře neslouží,“ přiznává, ale rozhodně se nevzdává. Když se dozvěděl o smrti nejstaršího Japonce ve věku 113 let, podle jeho syna Joshikazua poznamenal, že dalších třináct let zní „docela zvládnutelně“.