Článek
Alespoň dvě hodiny oddechu od války v Íránu a rostoucích cen pohonných hmot si chtěla dopřát Claire Jefferiesová. Vyrazila proto do lesa a rozhodla se vnímat jen zvuky přírody. „Když jsem tady, je to skoro jako ochranná bublina,“ uvedla Američanka z města Raleigh v Severní Karolíně pro AP. „Poskytuje mi to štít.“
Nejde přitom o obyčejnou procházku přírodou, ale často o cílenou terapii pod dohledem odborníků. Shawn Ramseyová je jedním z nich. Svoje ovečky vede se zvonečkem v ruce lesem, kde s nimi medituje a provádí dechová cvičení.
„Vyzývám vás, abyste dalších deset minut jen prozkoumávali okolí. Zaměřte se na svůj dech a kroky. Na všechny přírodní zvuky kolem. A možná i na ty lidské. Přemýšlejte o přirozeném rytmu lesa,“ vyzývá Ramseyová účastníky aktivity, která je založená na japonské praktice šinrin-joku, tedy lesní terapii, které se někdy přezdívá také „lesní koupel“.
K jejímu provozování stačí i lesoparky ve městech. Podle Ramseyové patří mezi hlavní benefity šinrin-joku vypnutí hlavy i bližší kontakt s přírodou. Účastníci terapeutických setkání třeba jen lámou větvičky jehličnanů, vdechují intenzivní vůni nebo se dotýkají stromů.
„V dnešní době se kumuluje spousta stresu, úzkosti a chaosu. Lidé hledají způsoby, jak se s tím vyrovnat,“ míní Ramseyová.
Politika do přírody nepatří
Na setkání zamířil také Alan Mintz se svým kamarádem. Musí si přitom opakovaně připomínat, že debatování o světovém dění a politice je třeba zanechat na prahu lesa. „Je důležité, aby lidé měli příležitost existovat v přírodě a mohli se uvolnit a relaxovat. A také, aby ocenili krásné věci,“ popsal Mintz.
Také Jefferiesová musí své kamarádce během lesní terapie připomenout, že pod korunami stromů se o politice nemluví. „Zaměření se na trávení času v přírodě a její léčivou sílu mi pomáhá si uvědomit, že jsme všichni součástí něčeho většího. A že naše činy mají pro zbytek světa význam,“ dodala.
