Článek
Od sebe je nedělí žádná bariéra, jen bílá čára na silnici.
„Překročit hranici není povoleno. Já musím být metr za ní na své straně a on zase metr za ní na jeho,“ vysvětluje Ola, za nímž se ve větru vlaje malá norská a švédská vlaječka.
„Takže v podstatě mezi námi musí být dva metry,“ říká, načež si uvědomuje, že sedí příliš blízko, a posouvá si tak židli dál od rodného Švédska.
Namalovaná hranice na starém mostě ve Svinesundu.
V současnosti bydlí Ola ve městě Halden na jihovýhodě Norska, kam se před 40 lety přestěhoval za svou láskou. Pontus bydlí v asi dvaatřicet kilometrů vzdáleném Stromstadu, ležícím na jihozápadě Švédska.
Normálně by šlo o třicetiminutovou jízdu autem. To jim ale pandemie překazila.
Oslavili takhle už dvoje narozeniny
Teď by si před každou návštěvou museli udělat negativní test na koronavirus. Proto se radši scházejí zhruba na půli cesty: na starém mostě ve Svinesundu, který začíná v jedné a končí ve druhé skandinávské zemi.
„Je to velmi zvláštní, ale stala se z toho taková potřeba, naléhavá potřeba, protože jsme byli zvyklí se vídat každý týden, a chtěli jsme v tom pokračovat,“ popisuje Pontus.
V průběhu pandemie už stihli oslavit dvoje narozeniny.
Vyzbrojeni skládací židličkou, termoskou a sendviči, snaží se bratři najít radostné chvíle i v této prazvláštní době. Narodili se 20. dubna, a tak po dobu pandemie oslavili jak 72., tak 73. narozeniny.
„Pandemie nám v setkávání nezabránila a to je pro nás vítězství,“ dodává.
Hvězdy i pašeráci
Pro místní obyvatele jsou tito vousatí pánové skoro jako celebrity. Těch několik málo řidičů, co po mostě projede, se na ně vždy usměje a zamává. Někteří fanoušci prý dokonce urazili i pět hodin cesty, jen aby se s bratry mohli vyfotit.
„To pro nás není zas tak důležité. Hlavní je, že se můžeme sejít a povídat si, o čem chceme,“ říká Ola. Za poslední rok vynechali sobotní schůzku jen třikrát – kvůli tvrdošíjným policistům, kteří je na „jejich“ most nechtěli pustit. Jinak zvyk dodržují, nehledě na vánici nebo parné vedro.
Dělí je jen pár kroků.
Občas se jim naskytne možnost svou mimořádnou pozici využít k vykonání dobrého skutku, jako třeba když propašovali novorozené štěně ze Švédska k jeho nové rodině v Norsku.
Před začátkem očkování se mnoho seniorů nejen ve Skandinávii cítilo osaměle, protože se museli izolovat, aby se nenakazili. „Každé setkání je taková malá párty,“ říká Pontus, který je rozvedený a žije sám. „Je pro mě velmi důležité se s Olou vidět. Bez toho bych propadl depresi,“ dodává.
A jestli mu chybí bratrské objetí? „Ano, ale vzhledem k tomu, že jsme identičtí, tak se občas objímám sám se sebou,“ se smíchem odpovídá Pontus.