Sto let Věstonické venuše. Soška stále skrývá mnohá tajemství

Doprovodné akce k výročí nálezu vrcholí tuto neděli, samotná aktuální výstava originálu sošky v Moravském zemském muzeu v Brně potrvá do 28. září. Její originál je celkově velmi přísně střežen.

Moravské zemské muzeum běžně uchovává vzácnou paleolitickou sošku venuše v trezoru ve sbírkách Ústavu Anthropos. Další informace muzeum z bezpečnostních důvodů nesděluje.

„Držíme docela striktní embargo na tyto informace o jejím zabezpečení,“ potvrdil Novinkám vedoucí ústavu Petr Neruda, archeolog a kurátor výstavy nazvané „Venuše100“.

Její hodnota je nevyčíslitelná a vlastně nestanovitelná. Před více než dvaceti lety odhadovali američtí starožitníci cenu Věstonické venuše na 40 milionů dolarů (nyní téměř 845 milionů Kč) a od té doby je pravděpodobně ještě vyšší. Kdyby se například při převozu zničila, stejně ji žádná částka nenahradí.

Na dříve jen sporadicky vystavovaný, křehký originál se mohli lidé podívat nejen v domácím Brně, ale také v Olomouci či Praze, v zahraničí ji viděli v Anglii či Itálii. Pokud však není nutné ukazovat originál, na výstavu putuje kopie.

„Snažíme se počet těch vystavení omezovat, protože každý transport, každé vystavení je riziko poškození figurky. Na druhou stranu, když už ji vystavujeme, tak raději v tom originále, protože přece jenom vyrobit opravdu přesnou kopii Věstonické venuše – hlavně barevně, jak tam ty barevné tóny přecházejí – je nesmírně složité,“ vysvětlil Neruda.

Podmínky a předpisy transportu zpřísnily výsledky posledního CT skenu. Ten odhalil dutiny a rozsáhlé vnitřní praskliny táhnoucí se celým tělem vzácné figurky. Spíš než cestu letadlem, kde hrozí při prudkém poklesu tlaku exploze sošky, tak preferuje muzeum pozemní cestu.

Nejčastěji ji lidé vidí v původní krabičce, do které byla na počátku umístěna. Brněnská výstava ke 100. výročí nalezení ale sošku kyprého ženského těla odhaluje výjimečně celou – ve vzpřímené poloze na stojánku, ve kterém se pomalu otáčí.

Keramickou figurku vysokou 11,5 centimetru objevil 13. července 1925 na výzkumech profesora Karla Absolona Josef Seidl. Absolon v té době na nalezišti nebyl. V pozůstatcích pravěkého ohniště ležela ve dvou kusech a chyběla jí spodní část nohou.

„Věřím tomu, že nález pro ně určitě byl překvapení. Oni sice věděli z předcházející sezony, že kopou na nějakém mimořádně bohatém místě, byly tam skládky mamutích kostí, spousta kamenných artefaktů a podobně, ale asi nikdo nepředpokládal, že najdou artefakt takového významu,“ domnívá se archeolog Neruda.

S publikováním objevu čekal vedoucí výzkumu Absolon, prý velmi mediálně zběhlý muž, téměř 13 let, hodně času mu prý zabraly analýzy. Na přesné datování stáří však artefakt ještě čeká. Jak tvrdí odborníci, má okolo 29 tisíc let, a to podle hrobu nalezeného nedaleko sošky.

„Je to období lovců mamutů, kdy na Moravě vzkvétala civilizace velmi úspěšných lovců, kteří pravděpodobně neměli problém se získáváním potravy a volný čas věnovali tomu, že vytvářeli fantastická umělecká díla, zřejmě provozovali hudbu a podobně. Asi bychom byli překvapeni, jak to byla vyspělá společnost,“ upozornil vědec.

Kdo venuši stvořil ani za jakým účelem, není možné přesně zjistit. „Domnívám se, že to musel udělat dospělý člověk s určitými zkušenostmi s tvorbou figurek, je podle všeho udělaná z jednoho kusu hlíny a vytvarovat tak komplexní tvar s tak dokonalými, vyváženými proporcemi není jednoduché, to není produkt dítěte,“ shrnul.

Otisk prstu pravděpodobně dítěte se přitom našel na zádech sošky. Na její hlavě zase vědci objevili mělké důlky. „Určitě byla figurka součástí nějakého kultu, nějakého rituálního chování těch lidí, ale těžko soudit přesně nějakého,“ doplňuje k jejímu významu a využití Neruda.

Soška je z pálené hlíny, podle Nerudy „poměrně slušně vypálená v ohništi“. Už Absolon publikoval, že obsahuje rozdrcené kousky klů a kostí mamutů, se kterými se pravěcí lidé setkávali.

„Ale CT sken ukázal, že tam žádné fragmenty takových tvrdých živočišných tkání nejsou a jsou tam jenom úlomky různých hornin, jsou tam mikrofosilie a podobně. To jsou všechno materiály, které se daly přirozeně najít v hlíně, na které takzvaně seděli ti gravettienští lovci,“ uvedl Neruda.

„Vypadá to, že teď můžeme s určitou jistotou říct, že si v podstatě nakopali hlínu přímo na té lokalitě, nijak zvlášť ji technologicky neupravovali, prostě si ji smíchali s vodou, udělali si hliněný válec a z toho zformovali sošku,“ popsal její pravděpodobný vznik.

Všechna tajemství ale venuše podle něj ještě nevydala. I přes množství již provedených zkoumání může soška pořád překvapit.

„Neptejte se mě jak, ale jistě může. Stále si zachovává určitá tajemství, která neodhalí ani sebedokonalejší přístroje. Její tajuplnost je mimo jiné i důvodem, proč je stále v centru pozornosti a žádaná například na světově významných archeologických výstavách po celém světě,“ poznamenal Neruda už dříve.

O žádných dalších testováních, při nichž by se artefakt nemusel poškodit, však zatím brněnští vědci nevědí a neplánují je.

„Ale nevylučuju, že s rozvojem technologií budeme mít nové možnosti, jak ji analyzovat,“ doplnil nyní Neruda. „Nemohli jsme třeba úplně udělat rozbor úlomků hornin uvnitř hlíny, protože to bychom ji museli rozřezat. Co očekávám s velkým napětím, je rozvoj datovacích metod, bylo by fajn, kdybychom stáří získali přímo z figurky,“ přál by si.

Díky Věstonické venuši, jak říká Neruda, vidíme, jak byly i pravěké společnosti před třiceti tisíci lety vyspělé.

„V době lovců mamutů, jak se zdá, docházelo ke společenskému i technologickému boomu, kromě toho, že objevili jako první technologie pálení hlíny k vytváření předmětů, dokázali také vrtat a brousit kameny, což byly technologie, které se pak objevily až o 20 tisíc let později. Pravěké společnosti bychom neměli podceňovat,“ konstatoval.

Pro kurátora výstavy s vrcholícími akcemi k výročí je venuše aktuálně i zdrojem starostí, jak se smíchem dodává. „Ale ve chvíli, kdy si od ní trochu odpočinu, tak ji samozřejmě vnímám jako mimořádný nález z období paleolitu a jsem šťastný, že ho máme tady v Brně, že byl ten nález učiněn na Moravě a že máme touto cestou možnost prosazovat českou vědu na zahraničním poli,“ těší ho.

A mohl by se podobný velkolepý objev povést v tuzemsku i v budoucnu? „Často se podobné nálezy objeví v situacích, kdy to opravdu ani nepředpokládáme. Ty objevy mohou přijít naprosto nečekaně a nelze vyloučit, že najdeme ještě jednu Věstonickou venuši,“ řekl Neruda.

Sám má s mimořádnými objevy zkušenosti. S manželkou Zdeňkou, též archeoložkou, kupříkladu nalezl na Ostravsku patnáct tisíc let starou rytinu mamuta a koně na povrchu říčního valounu.