Večeře v hotelové restauraci? Rozhodně ano, čeká vás špičková gastronomie i servis, říká foodblogerka Anna Grosmanová

Naprostá většina hotelových restaurací je otevřená veřejnosti. Ve vrcholné sezoně můžou být živější, ale hotely nebývají plně obsazené celý rok a mají také spoustu židlí, takže místní vítají s otevřenou náručí.

Pro místní hosty je to skvělá příležitost objevit něco nového. I když ve vlastním městě poznají mnoho restaurací, těm hotelovým se vyhýbají, protože mají často pocit, že když v hotelu nejsou ubytovaní, nemají tam co dělat.

Není to ale tak a lidé, kteří hledají kvalitní gastronomii, nebývají zklamaní. Hotelové řetězce mívají nastavené vysoké standardy a skvělé jídlo i servis. V rámci RestaurantWeeku necháváme účastníky hlasovat a třeba restaurace The Artisan pražského hotelu Marriott vyhrává cenu za nejlepší obsluhu pravidelně.

Dobře připravený personál si všímá detailů – jestli máte dolitou vodu, jestli vám něco nechybí, nebo třeba nevypadáte nespokojeně. Dobrý číšník dokáže poznat, že něco potřebujete, dřív, než si to sami uvědomíte. Zároveň ale není dotěrný, ví, že host chce mít servis, ale i soukromí.

V některých michelinských restauracích se občas stává, že obsluha má potřebu „dohnat“ vysokou cenu jídla tím, že předvádí sama sebe. Jenže host v restauraci není kvůli číšníkovi, ale kvůli jídlu a společnosti, s níž přišel. V hotelových restauracích se personál drží spíš v pozadí. Je tam proto, aby vás obsloužil, ne aby na sebe poutal pozornost. A to je často mnohem příjemnější než teatrální servis, kde si někdy připadáte skoro jako v divadle.

Je opravdu velká šance, že budou spokojení. Pro foodies, kteří hledají především zážitek a pokaždé něco nového, jsou možná až příliš „univerzální“, ale pokud se chcete opravdu dobře najíst, užít si příjemné prostředí a výborně proškolený personál, je to skvělá volba.

A často dokážou příjemně překvapit i opravdové fajnšmekry. Například už zmiňovaná restaurace The Artisan, kde šéfkuchař David Rejhon se svým týmem nabízí moderní českou kuchyni ze surovin od lokálních farmářů a dodavatelů. Pěstují si vlastní výhonky a bylinky, fermentují a nakládají, dokonce chovají na střeše hotelu včely.

Nebo kuchyně Monkey baru hotelu Falkensteiner… Jsou to restaurace, ze kterých odcházejí nadšení i lidé, kteří už zkusili téměř vše.

Obavy z návštěvy luxusnějších hotelových restaurací jsou pochopitelné – často je potřeba projít přes recepci, lobby je někdy plná lidí s kufry a není hned jasné, kde se restaurace nachází…

Je to ale jenom otázka zvyku. Jakmile víte, kudy do restaurace vstoupit, získáte pocit jistoty a můžete se soustředit jenom na zážitek z jídla. V rámci festivalu RestaurantWeek je překonání těchto „logistických překážek“ mnohem snazší: zaměstnanci hotelu o vás ví a rádi vás usměrní – stačí najít ty správné dveře a většina starostí odpadá.

Často se mě na to ptají v souvislosti s dětmi. Personál hotelů je přátelský, zvyklý na ruch a pohyb dětí, takže se opravdu můžete soustředit na jídlo a svou společnost, aniž byste se museli cítit provinile nebo napjatě ze strachu, že někoho obtěžujete.

Právě toto je pro mě velké kouzlo hotelových restaurací – kombinují luxusní gastronomii s pohodlím a osobním přístupem. Když si chcete dopřát kultivovaný večer, můžete sem vzít dítě a stále se cítit jako host, který je obsluhován s pozorností a respektem. To je něco, co v klasických restauracích někdy chybí – možnost užít si skvělé jídlo a atmosféru bez stresu, že někoho rušíte.

Na první rande bych je příliš nedoporučila. Nejsou úplně intimní – často je kolem hodně pohybu a ruchu. Pokud se chcete soustředit jen na sebe a protějšek, může to být trochu složitější.

Ale pokud se chcete před svými hosty (a to i těmi nejnáročnějšími) trochu vytáhnout, jsou výborná volba. Mívají zajímavou historii, architekturu a specifickou atmosféru a často navíc působí jako „tajná místa“ spojená s určitou prestiží, kam můžete pozvat i zkušené gurmány a budou pro ně překvapením.

Pro návštěvu hotelové restaurace neexistuje striktní dress code, ale doporučuje se elegantnější styl než při běžné večeři. Myslete na to, že méně je často více: kvalita materiálů a čistota outfitu jsou důležitější než přehnané doplňky. Oblečení by mělo být ale i pohodlné, abyste si mohli v klidu dopřát i dezert a koktejl.

Ženy můžou zvolit šaty ke kolenům nebo elegantní top s kalhotami či sukní, boty na mírném podpatku nebo rovné kozačky. Pro muže se hodí košile (nemusí být s kravatou) a tmavé kalhoty, sako spíše ležérní a třeba stylové tenisky nebo polobotky.

TIP PRO DÁMY: Na návštěvu luxusnější restaurace volte spíš menší kabelku a nikdy ji nepokládejte na zem. Psaníčko můžete položit na stůl, kabelky s řetízkem pověsit přes opěradlo židle, ale raději využijte speciální věšák na kabelku. Některé restaurace nabízejí také speciální stojany, nebo vám nabídnou malý taburet na odložení kabelky. Pokud ho personál přinese, určitě ho využijte.