Článek
V jedné z kauz ale soudy přece jenom ČKP přibrzdily. Nepřiznaly jí úroky z prodlení.
Nejprve v lednu 2007 Okresní soud v Kladně rozhodl, že dlužník Luděk J. má ČKP zaplatit více než 1,3 miliónu korun.
Navíc byl odsouzen, aby uhradil České kanceláři pojistitelů tříprocentní roční úrok z prodlení počítaný z této částky od června 2005 do zaplacení.
Za rok to dělalo dalších přibližně 40 tisíc korun, do dneška by to již bylo čtvrt miliónu.
Uběhla promlčecí lhůta
Dlužník se však proti hrazení úroků odvolal. Uspěl. Důvod: uběhla už tříletá promlčecí lhůta. Nebylo to ale tak snadné.
Proti tomu se zase odvolala a poté ještě podala dovolání ČKP. Definitivně rozhodl letos v květnu Nejvyšší soud, který potvrdil březnový verdikt pražského krajského soudu. Exekuci na úroky z prodlení zastavit. Spor dlužníka s pojistiteli tak byl po více než šesti letech uzavřen.
Odvolací soud dovodil, že vymáhaný úrok z prodlení za dobu po právní moci exekučního titulu je promlčen, neboť konkrétně podle § 110 odstavce 3 občanského zákoníku platí, že právo na úroky a opětující se plnění, jejichž splatnost nastala po právní moci rozhodnutí soudu, se promlčují po třech letech.
Kanceláři pojistitelů přitom prokazatelně tato doba při vymáhání zkrátka utekla. Podala návrh na nařízení exekuce na úroky až sedm měsíců po uplynutí tříleté lhůty. ČKP proto ve svých odvoláních argumentovala, že promlčení je třeba posuzovat podle jiného odstavce daného paragrafu občanského zákoníku, kde se stanovuje desetiletá promlčecí doba.
Splátky se promlčí až po deseti letech
Například splátky u půjček se totiž promlčují až po 10 letech. Zákon doslova říká: „Bylo-li právo přiznáno pravomocným rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu, promlčuje se za deset let ode dne, kdy mělo být podle rozhodnutí plněno. Bylo-li právo dlužníkem písemně uznáno co do důvodu i výše, promlčuje se za deset let ode dne, kdy k uznání došlo; byla-li však v uznání uvedena lhůta k plnění, běží promlčecí doba od uplynutí této lhůty.“
Stejná promlčecí doba platí i pro splátky, na něž bylo plnění v rozhodnutí nebo v uznání práva rozloženo. „Stane-li se nesplněním některé ze splátek splatným celý dluh, počne běžet desetiletá promlčecí doba od splatnosti nesplněné splátky,“ upřesňuje občanský zákoník.
Ovšem hned v dalším odstavci jasně uvádí, že „úroky a opětující se plnění se promlčují ve třech letech; jde-li však o práva pravomocně přiznaná nebo písemně uznaná, platí tato promlčecí doba, jen pokud jde o úroky a opětující se plnění, jejichž splatnost nastala po právní moci rozhodnutí nebo po uznání“.
Obecná víra dlužníků v to, že se jejich závazek promlčí, protože věřitel si ho nepohlídá, bývá ale obvykle velmi šálivá. Stačí totiž, aby věřitel učinil jeden právní krok, a běh promlčecí lhůty se třeba i byť jediný den před jejím uplynutím přeruší.
I v tomto hovoří zákon jasnou řečí: „Uplatní-li věřitel v promlčecí době právo u soudu nebo u jiného příslušného orgánu a v zahájeném řízení řádně pokračuje nebo je-li ohledně jeho práva zahájena mediace, promlčecí doba neběží od tohoto uplatnění po dobu řízení nebo od tohoto zahájení po dobu mediace. To platí i o právu, které bylo pravomocně přiznáno a pro které byl u soudu nebo u jiného příslušného orgánu navržen výkon rozhodnutí.“